Jsou dva druhy běžců. Který z nich jste vy?

Zdá se vám nadpis článku jako klišé? Ono na tom ale něco doopravdy bude. Když jde o tak zásadní běžecké otázky, které pro vás v článku shrnula naše Jana, nelze na ně nemít názor. Jak jste na tom vy?

 

Běhat ráno nebo večer?

 

Jsou běžci, kterým nedělá žádný problém vstát dvě hodiny před zazvoněním budíku a s úsměvem poklusávat po stezkách za probouzejícího se dne. Někteří to zvládají dokonce nalačno (a pak se těší na snídani dvojnásob). Ranní běh má své výhody, tělo je svěží, odpočaté, perfektně tím nastartujete zažívání a vlastně celý den. Důležité je se ale poctivě protáhnout nebo vybíhat pozvolna.

 

Pak jsou tady běžci, které by ranní vstávání zabilo. Mezi ně patřím i já. Desetkrát posunu budík, abych pak nejenže nevyběhla, ale ještě přišla pozdě do práce. Po celém dni v práci a odpoledním lítání doma se ale probudí šelma, a i kdyby byl deset večer, cítím se naprosto ready vyrazit ven „trhat asfalt“. Sice nemám za odměnu snídani, ale čeká na mě horká sprcha a spánek! Hlavní výhodou je to, že tělo má po celém dni krmení dost energie a většinou běháte v mnohem větším klidu, protože Vás už nic nehoní.

 

S hudbou nebo bez?

 

Pokud máte to štěstí a běháte v přírodě, byla by sluchátka hříchem. Osobně se pokaždé těším, když vyběhnu někam do lesa, kde by mě hudba asi rušila. Přesto všechno jsem přesně ten běžec, který běhat bez hudby neumí. V rušných ulicích není nic, co by mým uším chybělo, takže vybíhám zásadně s hudbou (nebo běžeckým parťákem). Dokonce jsem nedávno vypozorovala, že mě známé melodie uklidňují před startem, protože když máte na trénink oblíbený playlist a ten si pustíte i na startu závodu, najednou jste zase sami na stezce, o nic nejde a v klidu jakoby vybíháte na svou oblíbenou trasu. Pro stresaře, jako jsem já, je to k nezaplacení!

 

Co je ale při poslechu hudby za běhu extrémně důležité? Bezpečnost! Sluchátka by měla být aspoň částečně propustná, abyste slyšeli nejen hudbu, ale taky zvuky v okolí. Ať už to je kolo, pes nebo auto, měli byste mít pořád přehled, co se děje kolem Vás. Sluchátka také bývají dost nepohodlná, takže je dobré si před závodem vyzkoušet, že dobře sedí v uších, že Vám nepřekáží v pohybu (bluetooth je značka ideál) a že Vás nebudou ničím rušit. Pokud běháte vždy bez sluchátek, upřímně Vám to závidím, hudba při běhu je dost návyková…

Po jídle nebo nalačno?

 

Je to jako s běháním ráno nebo večer: běhání nalačno je pro mě za trest, ale nemám problém sníst svíčkovou se šesti a za hodinu stát v teniskách na startu. Někoho jiného by to asi zabilo. Hodně záleží na tom, jak máte trénované zažívání a jak moc jste závislí na cukru. Stejně jako běh ráno se i běhání nalačno dá natrénovat a má to spoustu výhod – tělo se naučí mnohem lépe hospodařit s cukry a mnohem lépe trénujete vytrvalost. Nemá smysl běhat nalačno hned intervaly nebo longruny. Zkuste ale v klidu a bez většího úsilí vyběhnout hned ráno bez jídla a vyzkoušejte, kam až budete moct, než pocítíte únavu. U někoho je to 5 km, někdo vydrží 15 km. Tenhle typ tréninku zvyšuje výkonnost hlavně na konci, kdy už cítíte, že nemůžete. Když zatnete zuby a dáte si na konci třeba 10 rovinek sprintem, tělo tím hodně posílíte. Pokud ale běžíte longrun, je lepší vzít energii s sebou – ať už banán nebo gel. Po těžších jídlech, jako je právě ta svíčková, není běh úplně ideální, takže si dopřejte větší časový odstup. A pak pořádný longrun, protože jinak jste si tu svíčkovou ani nezasloužili.

 

Příroda nebo město?

 

Většina z nás nemá moc na výběr, prostě musíme běhat tam, kde bydlíme. V centru Prahy se dá běhat stejně dobře, jako v přírodě, výmluvy neexistují. Městští běžci mají výhodu osvětlené trasy dlouho do noci, lesní běžci musí běhat s čelovkou a velkou dávkou odvahy. Dost často se setkávám s tím, že někdo žasne nad rychlostí druhého, přičemž se k ní sám nedokáže propracovat. Faktem je, že na rovince a asfaltu je mnohem jednodušší běžet za 4:30 než v terénu. Je dobré na to myslet i při výběru závodů, protože trailový běžec se bude na asfaltu trápit, kdežto silniční běžec v půlce Jizerské 50 padne za vlast. Myslete na to a v přípravě na závod tréninky upravujte – zkuste si za přírodou zajet, zkuste si v lese najít rovinku, na které se dají trénovat intervaly, vyběhněte kousek za město a sprintujte do kopců nebo schodů… zkrátka makejte, a hlavně přestaňte srovnávat vaše výkony s ostatními, protože každý běháme v jiných podmínkách a jinak dlouho. K dobrým výkonům ale vždycky vede jen jediná cesta: nevymlouvat se a trénovat.

Sami, ve dvou nebo v partě?

 

Vyzkoušet se má všechno! Sami trénujte to, co umíte, co Vás baví, když jste unavení a potřebujete klid, když chcete jen načerpat sílu nebo vyplavit endorfiny před spaním. Běhání ve skupinách má ale spoustu výhod hlavně pro ty, kteří začínají – nejenže Vás skupina doslova strhne, ale donutí Vás běhat i to, co Vám samotným třeba nejde, nebo nemáte dostatečnou vůli. K nezaplacení je taky fakt, že vyladíte běžeckou techniku, předáte si spoustu zkušeností s tréninkem, regenerací, protahováním, běžeckou abecedou, jídlem… Máte kolem sebe bandu lidí, kteří Vám rozumí, a máte společnou vášeň. Co je ale nejdůležitější – ostatní Vás donutí zvednout zadek i ve chvíli, kdy byste ze všeho nejradši zalezli pod deku a koukali na seriál. Ať už je to lenost nebo špatná nálada, nic z toho nemá šanci, pokud budete trénovat s přáteli! Takže pokud je tohle i Váš problém a často porušíte vlastní tréninkový plán, případně se Vám nedaří v tréninku posunout a nemáte běžeckého partnera doma, rozhoďte sítě v okolí a najděte si vlastní partu, s níž svůj běh nakopnete správným směrem.

 

Vaše Jana