Blog Jany Noskové: Jsou dva druhy běžců. Který z nich jste vy?

Jana Nosková

11.10.2018 • 5 min čtení

Zdá se vám nadpis článku jako klišé? Ono na tom ale něco doopravdy bude. Když jde o tak zásadní běžecké otázky, které pro vás v článku shrnula naše Jana, nelze na ně nemít názor. Jak jste na tom vy?

Pojďme si tedy s Janou projít pět základních běžeckých dilemat.

Běhat ráno nebo večer?

Jsou běžci, kterým nedělá žádný problém vstát dvě hodiny před zazvoněním budíku a s úsměvem poklusávat po stezkách za probouzejícího se dne. Někteří to zvládají dokonce nalačno a pak se těší na snídani dvojnásob. Ranní běh má své výhody, tělo je svěží, odpočaté, perfektně tím nastartujete zažívání a vlastně celý den. Důležité je se ale poctivě protáhnout nebo vybíhat pozvolna.

Pak jsou tady běžci, které by ranní vstávání zabilo. Mezi ně patřím i já. Desetkrát posunu budík, abych pak nejenže nevyběhla, ale ještě přišla pozdě do práce. Po celém dni v práci a odpoledním lítání doma se ale probudí šelma, a i kdyby byl deset večer, cítím se naprosto ready vyrazit ven „trhat asfalt“. 

Sice nemám za odměnu snídani, ale čeká na mě horká sprcha a spánek! Hlavní výhodou je to, že tělo má po celém dni krmení dost energie a většinou běháte v mnohem větším klidu, protože vás už nic nehoní.

S hudbou nebo bez?

Pokud máte to štěstí a běháte v přírodě, byla by sluchátka hříchem. Osobně se pokaždé těším, když vyběhnu někam do lesa, kde by mě hudba asi rušila. Přesto všechno jsem přesně ten běžec, který běhat bez hudby neumí. V rušných ulicích není nic, co by mým uším chybělo, takže vybíhám zásadně s hudbou nebo běžeckým parťákem. 

Dokonce jsem nedávno vypozorovala, že mě známé melodie uklidňují před startem, protože když máte na trénink oblíbený playlist a ten si pustíte i na startu závodu, najednou jste zase sami na stezce, o nic nejde a v klidu jako by vybíháte na svou oblíbenou trasu. Pro stresaře, jako jsem já, je to k nezaplacení!

Co je ale při poslechu hudby za běhu extrémně důležité? Bezpečnost. Sluchátka by měla být aspoň částečně propustná, abyste slyšeli nejen hudbu, ale taky zvuky v okolí. Ať už to je kolo, pes nebo auto, měli byste mít pořád přehled, co se děje kolem Vás. 

Sluchátka také bývají dost nepohodlná, takže je dobré si před závodem vyzkoušet, že dobře sedí v uších, že vám nepřekáží v pohybu (bluetooth je značka ideál) a že vás nebudou ničím rušit. Pokud běháte vždy bez sluchátek, upřímně vám to závidím, hudba při běhu je dost návyková…

Po jídle nebo nalačno?

Je to jako s běháním ráno nebo večer: běhání nalačno je pro mě za trest, ale nemám problém sníst svíčkovou se šesti a za hodinu stát v teniskách na startu. Někoho jiného by to asi zabilo. Hodně záleží na tom, jak máte trénované zažívání a jak moc jste závislí na cukru. 

Stejně jako běh ráno se i běhání nalačno dá natrénovat a má to spoustu výhod – tělo se naučí mnohem lépe hospodařit s cukry a mnohem lépe trénujete vytrvalost. Nemá smysl běhat nalačno hned intervaly nebo longruny. Zkuste ale v klidu a bez většího úsilí vyběhnout hned ráno bez jídla a vyzkoušejte, kam až budete moct, než pocítíte únavu. U někoho je to 5 km, někdo vydrží 15 km. 

Tenhle typ tréninku zvyšuje výkonnost hlavně na konci, kdy už cítíte, že nemůžete. Když zatnete zuby a dáte si na konci třeba 10 rovinek sprintem, tělo tím hodně posílíte. Pokud ale běžíte longrun, je lepší vzít energii s sebou. Ať už banán nebo gel. Po těžších jídlech, jako je právě svíčková, není běh úplně ideální, takže si dopřejte větší časový odstup. A pak pořádný longrun, protože jinak jste si tu svíčkovou ani nezasloužili.

Příroda nebo město?

Většina z nás nemá moc na výběr, prostě musíme běhat tam, kde bydlíme. V centru Prahy se dá běhat stejně dobře, jako v přírodě, výmluvy neexistují. Městští běžci mají výhodu osvětlené trasy dlouho do noci, lesní běžci musí běhat s čelovkou a velkou dávkou odvahy. 

Dost často se setkávám s tím, že někdo žasne nad rychlostí druhého, přičemž se k ní sám nedokáže propracovat. Faktem je, že na rovince a asfaltu je mnohem jednodušší běžet za 4:30 než v terénu. Je dobré na to myslet i při výběru závodů, protože trailový běžec se bude na asfaltu trápit, kdežto silniční běžec v půlce Jizerské 50 padne za vlast. 

Myslete na to a v přípravě na závod tréninky upravujte – zkuste si za přírodou zajet, zkuste si v lese najít rovinku, na které se dají trénovat intervaly, vyběhněte kousek za město a sprintujte do kopců nebo schodů… Zkrátka makejte a hlavně přestaňte srovnávat vaše výkony s ostatními, protože každý běháme v jiných podmínkách a jinak dlouho. K dobrým výkonům ale vždycky vede jen jediná cesta: nevymlouvat se a trénovat.

Sami, ve dvou nebo v partě?

Vyzkoušet se má všechno. Sami trénujte to, co umíte, co vás baví, když jste unavení a potřebujete klid, chcete jen načerpat sílu nebo vyplavit endorfiny před spaním. 

Běhání ve skupinách má ale spoustu výhod hlavně pro ty, kteří začínají – nejenže vás skupina doslova strhne, ale donutí vás běhat i to, co vám samotným třeba nejde, nebo nemáte dostatečnou vůli. K nezaplacení je taky fakt, že vyladíte běžeckou techniku, předáte si spoustu zkušeností s tréninkem, regenerací, protahováním, běžeckou abecedou, jídlem… Máte kolem sebe bandu lidí, kteří Vám rozumí, a máte společnou vášeň

Co je ale nejdůležitější – ostatní vás donutí zvednout zadek i ve chvíli, kdy byste ze všeho nejradši zalezli pod deku a koukali na seriál. Ať už je to lenost nebo špatná nálada, nic z toho nemá šanci, pokud budete trénovat s přáteli. Takže pokud je tohle i váš problém a často porušíte vlastní tréninkový plán, případně se vám nedaří v tréninku posunout a nemáte běžeckého partnera doma, rozhoďte sítě v okolí a najděte si vlastní partu, s níž svůj běh nakopnete správným směrem.

Vybavit se na běháníBlog Jany Noskové - další články

Líbil se článek?

Jana Nosková

Běžkyně a životní bojovnice, sportem čelí diagnóze roztroušené sklerózy