9 otázek, které vás zajímají před prvním běžeckým závodem

Ta nejistota před vaším prvním závodem. Ať už jsou to tři kilometry nebo rovnou půlmaraton, většina běžců si klade ty samé otázky a řeší ty samé obavy.

 

Které to jsou? Dozvíte se právě teď včetně tipů, jak si závod užít na maximum.

 

Uběhnu to?

 

To víte, že jo! Ale přípravu není radno podcenit. Určitě se jinak trénuje závod na 5 km a jinak na maraton. Důležité je, abyste se připravili natolik, aby pro vás závod byl spíše skvělým zážitkem než trápením nebo nebezpečím zranění. Trénink bude vždy záležet na délce a náročnosti závodu, není však nutné běhat před prvním půlmaratonem každý víkend dvacet. Naopak ale takový závod není dobré běžet jen tak z hecu bez sebemenší přípravy. Nepodceňujte ani počasí a terén. Mnohdy dokážou s vaším výkonem pořádně zamávat. Hlavně nezapomínejte, že nejde jen o čas nebo o prestiž. Hlavní je si závod užít.

 

Co mám před závodem jíst?

 

Rozhodně se nepouštějte do žádných extrémů, na které nejste zvyklí. Nejezte nic, co běžně v jídelníčku nemáte, mohlo by se vám to dost vymstít. Necpěte se ani půl hodinky před závodem. Je to sice dost individuální, ale většina lidí jí tak 1,5 - 2 hodiny před závodem nejpozději. Vyvarujte se tučných a těžkých jídel, popíjení nebo příliš velkým porcím. Samotná skladba jídelníčku bude záležet na tom, jaký závod vás čeká - něco jiného je běžet vytrvalostní běh a něco jiného na rychlost. Namísto pořádné flákoty masa nebo luštěnin plných vlákniny raději sáhněte po sacharidech v podobě rýže, brambor nebo banánu. Ale o tom už pro vás chystáme další článek…

 

 

Mám běžet s parťákem nebo radši se sluchátky?

 

Každému vyhovuje něco jiného. Většinou je fajn běžet první závod s někým, kdo už ví, co vás čeká, a kdo vás závodem provede. Budete umět lépe pracovat s rozložením sil a parťák vás v krizi podpoří.

Sluchátka jsou variantou pro ty, co se potřebují soustředit spíš na sebe nebo je hudba skutečně nabíjí. Na závodech je však nádherná atmosféra a je skoro škoda svůj první zážitek prožít se sluchátky v uších. Myslete také na to, že i z důvodu bezpečnosti je lepší běžet bez sluchátek. Na začátku závodu často bývá tlačenice a mohli byste se zranit u předbíhání.

 

Mám před závodem pít? A co v průběhu?

 

Před závodem je určitě nutné se zavodnit, ale zase ne tolik, špatně by se vám pak běželo. Nelijte do sebe litry vody a v průběhu delších závodů vodu po menších dávkách doplňujte. Vyvarujte se nápojů, na které váš organismus není zvyklý. Mnoho lidí pije různé ionťáky, pouštějte se do nich však pouze, až když budete vědět, že vám dělají dobře. Ani velké kafe před závodem určitě není dobrý nápad, tuplem nějaké latéčko.

V průběhu závodu nečekejte, až budete žíznit. Jakmile cítíte opravdu žízeň, už je většinou pozdě. Zkuste si alespoň namáčet rty, a pokud potřebujete opravdu pít, nelokejte rychle ani po velkých dávkách - jinak se vám poběží těžko. A ještě jeden tip - jste-li na závodech, kde se pije z kelímků, zmáčkněte si ho a udělejte si z něj malé hrdlo, pije se z něj moc fajn!

 

 

 

Co když mě po cestě chytne koleno nebo si zvrknu kotník?

 

I to se může stát. V takovém případě je určitě dobré nehrát si na hrdiny a dát přednost zdraví. Možná totiž slavně dokulháte do cíle, ale pak se vyřadíte z provozu na mnohem delší dobu. Dejte si po cestě pozor na okolní běžce, zvlášť u startu bývá tlačenice, ve které se lehko zakopne. U konce závodu pak myslete na to, že jsou nohy unavené a už vás možná nebudou poslouchat tak, jak byste chtěli.

 

Jak se mám obléct?

 

Oblečení hraje důležitou roli. V zimě si určitě kryjte kotníky, čelo, hrudník a další citlivé partie. Oblečte se lehce a do materiálů, které sají pot. Určitě budou lepší tři tenčí vrstvy než jedna extrémně teplá.

V létě, pokud je teplo, naopak zvolte pohodlné a lehké oblečení a v případě parna i nějakou pokrývku hlavy. Přibližně nad 15 stupňů si berte kraťasy a až do startu se udržujte spíše v teple.

 

 

 

Co když se mi bude chtít na záchod?

 

Pro někoho tabu, pro většinu běžců naprosto základní otázka. Důležité je vědět, že je to úplně, ale úplně normální. Když se rozeběhnete, tak to na vás prostě někdy přijde. Na větších závodech jsou všude po cestě toiky, na těch menších to už bývá trochu bojovka. I na takové věci ale musíte být připraveni. Elitní běžci kvůli takovým problémům běžně vzdávají závod. Pokud máte se zažíváním problémy, klidně si preventivně dejte živočišné uhlí.

 

Jaké mám nasadit tempo, pokud se mi poběží opravdu dobře?

 

Vyplatí se to přepálit, pokud máte pocit, že se vám běží fakt dobře? Co když si v cíli řeknete, že jste vlastně mohli běžet celou dobu rychleji? Pokud se vám běží opravdu dobře, tak se nebojte klidně trochu přidat. Ale v hlavě si to vždycky rozvrhněte tak, abyste takhle zvládli uběhnout celou trať. Není například dobré jít do extrémů a zrychlit například z tempa 6 minut na kilometr na 5:30. Pokud chcete třeba na půlmaratonu přidat, zvolte mírnější nástup a přidávejte každých pár kilometrů třeba 5 vteřin. Závod, který vás nabije, je většinou skvělá příležitost k tomu, zkusit nové - rychlejší - tempo. Mějte však na paměti, že to trochu zabolí, ale není čas od času špatné dostat se mimo svou komfortní zónu.

 

Nebude to trapné, když to vzdám?

 

Nikdy, nikdy, nikdy! Nehrajte si na prvním závodě na hrdiny. Nikdo se na vás nebude zlobit, pokud to nebudete lámat přes koleno. Ovládnout hrdost a přiznat si, že dneska není váš den, může být to největší vítězství.

 

Autorka: Anna Turková