Rozhovor: Jirka Homoláč

Náš momentálně nejlepší vytrvalec Jirka Homoláč zvolil svoji podzimní přípravu ve Vysokých Tatrách, kde se připravuje na svůj hlavní závod podzimu – Frankfurt Marathon, tam se pokusí splnit limit na Mistrovství Evropy 2018. Pojďme si přiblížit Jirkův trénink, jeho další aktivity a plány.

Trénuješ na svůj podzimní závodní vrchol. S Jakým cílem (a plánem) maraton ve Frankfurtu poběžíš?


Chtěl bych si překonat osobní rekord a závod rozběhnout na čas 2:15,00. V závodě by měl být vodič a snad se vytvoří i skupinka na tento cílový čas.


Kde se na závod připravuješ?


Právě jsem na soustředění v Tatrách, konkrétně na Štrbském Plese. Celá podzimní příprava je směřována právě k maratonu ve Frankfurtu. Zkoušíme variantu běžet takzvaně "z hor". 1.8. jsem se vydal z domu a přípravu trávil v Livignu a pak následně v Sestriere, pak jen Birell GP 10km a 1/2maraton v Ústí nad Labem a opět do výšky, do Tater. Měli jsme nachystanou variantu, že bych jel po Ústí do Keni, ale bohužel jsem v Sestriere dostal infekci do nohy, tak jsme se raději rozhodli zůstat v Evropě, kdyby se to náhodou vrátilo.


Můžeš nám podrobněji popsat svůj trénink na soustředění?


Těžko vybrat nejnáročnější týden. Systém je jednoduchý, za 7 dní odtrénuji 13 běžeckých fází. Kilometráž dosahuje ke 200 km/týden. K tomu v poslední době minimálně ob den přidávám posilování vlastní vahou 20-30 minut. Regenerace a protahování je každodenní rutina. V týdnu jsou většinou 3 hlavní tréninky. Dlouhý běh 30 km+, delší tempový běh 16-22 km a kratší tempové úseky, např. 8-4-6-2 km se střídáním tempa. Dále běhy a klusy v tempu 3:50-4:15 min/km dle únavy a terénu a alespoň 2-3x týdně rovinky 10x100 m.

 

Určitě jsi sledoval maraton v Chicagu, kde Američan Galen Rupp zlomil nadvládu afrických běžců. Jak je to podle tebe možné?

 

Galen je současně nejlepší bílý běžec. Má olympijské medaile z 10 km i maratonu. Jeho vítězství pro mě překvapením nebylo. Závod to byl spíše taktický a v závěru využil rychlosti z dráhy, nicméně je super, že dokázal prolomit nadvládu afrických běžců. Nedávno se to povedlo i Callumu Hawkinsovi a bratrům Robertsonům na půlmaratonu.

 

Spolu se svým trenérem Róbertem Štefkem pořádáš běžecké kempy. Mají tam hobby běžci možnost trénovat přímo s tebou? Na jakých místech kempy pořádáte?

 

Samozřejmě na našich společných běžeckých kempech běhám s běžci. Termín volíme vždy tak, aby mi to nenarušilo přípravu, takže zatím týden po maratonu, kdy mám volnější režim a můžu se běžcům věnovat. V podstatě s běžci trávíme veškerý čas na kempu, když se chtějí na něco zeptat, tak jim rádi odpovíme. Kempy jsme zatím pořádali na Vysočině, týdenní v italském Sestriere (Alpy) a v listopadu bude prodloužený víkend v Tatrách. Nejvíce se mi na tom líbí, jak na našich kempech vznikají nové přátelské vztahy mezi běžci a pak se spolu domlouvají i mimo kempy na společné akce. Stává se z nich taková běžecká rodina.

 

Máš již v hlavě plán na příští sezónu? Pojedeš opět trénovat do Keni? 

 

Přesný plán na příští sezónu ještě nemáme, uvidíme, jak dopadne maraton ve Frankfurtu a podle toho naplánujeme další rok. V roce 2018 je ME v atletice, kam bych chtěl splnit limit na maraton. Myslím, že soustředění v Keni zopakujeme. Zatím se mi tam příprava vždy podařila, jsem tam šťastný a je to už takový můj druhý domov.