V jediném závodě si člověk hned několikrát sáhne na dno

Kateřina Kašparová o své lásce k ultramaratonu

Pro spoustu běžců je maraton vysněnou metou, pro jiné teprve odrazový můstek. Ultra závodnice Kateřina Kašparová loni pokořila řecký Spartathlon s 246 kilometry. A navíc skončila druhá. V rozhovoru nám prozradila svůj příběh i tajemství toho, co dělí ultra závodníky od ostatních běžců.

 

 

Kdo tě přivedl k běhu, Katko?

Rodiče. Jakmile jsem se naučila chodit, tak to začalo cvičení, brusličky, lyže, aerobic, víkendy v pohybu… byla jsem vedena ke sportu a určitě to bylo ku prospěchu. Když jsme na základce v tělocviku běželi patnáctistovku, skákala jsem radostí. Naplno jsem ale začala běhat až před osmi lety.

 

Jaká byla tvoje cesta k prvnímu ultra závodu?

Docela krátká. V roce 2016 jsem zkusila první ultramaraton Čez Jizerská 50 a vyhrála ho. Následoval Borák s 86 kilometry a další výhra. Šla jsem do toho bez očekávání, s nadšením a chtěla jsem si to hlavně užít. Pak ale začalo pravé ultra – 12hodinový závod, 24hodinový závod, 100 kilometrů… Ultra je moje láska a cesta k němu stála za to.

 

Jakou nejdelší vzdálenost jsi uběhla a kterých svých výsledků si nejvíce vážíš?

Nejdelší byl Spartathlon, který měří 246 km a běží se z Athén do Sparty. Tohoto závodu si velmi vážím. Před dvěma lety jsem si řekla, že ho poběžím a bylo z toho 2. místo v čase 27:47:16. Pecka. Pak si vážím 12hodinového běhu, ve kterém mám nový národní rekord 133 kilometrů. A v neposlední řadě si vážím svých nohou a své hlavy, že to dávají. Jsou to skvělí parťáci.

 

 

Pro většinu smrtelníků je maraton tím nejdelším závodem, ale u tebe to je teprve začátek. V čem vidíš krásu ultra běhu?

V tom, že člověk je soupeřem sám sobě. Během 24hodinového závodu si sáhnete na dno ne jednou, ale hned několikrát. Vždy se ale odrazíte a makáte dál. Soupeřit pouze s druhými není podle mě podstatné – každý je jedinečný, každý má jiné podmínky, jiné geny. V ultra si fandíme navzájem a každý, kdo se ve Spartě dotknul nohy krále Leonida, vyhrál.

 

Kolik jsi v minulém roce uběhla kilometrů a v jakých zemích jsi závodila?

Loni to bylo zhruba 5 400 kilometrů a závodila jsem v Rumunsku, Rakousku, Chorvatsku, Řecku, Číně a samozřejmě taky v České republice

 

Je důležité mít kvalitní boty, hodinky a další vybavení? Kolik párů bot za sezónu spotřebuješ?

Záleží, jak to člověk bere. Pokud chce závodit pořádně, mít zpětnou vazbu o trénincích a zdravé nohy, pak je kvalita bot nezbytná. Co se spotřebovaných párů týče, tak přesně nevím. 10 párů Mizuno? Asi tak nějak. Hodinky potřebuji s co nejdelší výdrží, takže mám ty největší Garminy, ale miluju je a nesundávám je z ruky. A v zimě se neobejdu bez kvalitního funkčního oblečení – tady taky nedám na Mizuno dopustit.

 

 

Co tvoje strava? Používáš nějaké výživové doplňky?

Stravuji se kvalitně, protože jídlo je taky součást „vybavení“. V principu je to ale velmi jednoduché – když energii vydám, musím ji taky přijmout, a když přijmu „nekvalitní“ energii, nemůžu podat kvalitní výkon. Zobu vitamín C, aminokyseliny BCAA, vodíkové kapsle Recovery H2 Europe, tabletky na železo a vitamín D chytám v solárku. A po náročném běhu následuje gainer a nealko pivko.

 

Na jaké závody se připravuješ v letošní sezóně?

Dám si stovku na Comrades Marathonu v Jihoafrické republice a v druhé polovině roku to vidím na nějaký celodenní běh.

 

 

Jaké vlastnosti musí mít ultra běžec?

Vytrvalost, trpělivost a pokoru. Důležité je nevzdávat se hned, když něco začne bolet. Po 100 uběhnutých kilometrech to tak prostě bývá, že člověka bolí nohy. Taky je důležité nechtít zázraky na počkání a vědět, že den má 24 hodin a kratší fakt nebude, ani když se budete modlit na kilometrovém okruhu. No a silnou hlavu, která vám bude buď nejlepším kámošem, nebo úhlavním nepřítelem. To první je lepší varianta.

 

Na kratších závodech běhá stále více mužů než žen. Čím to podle tebe je a jaký je poměr v ultra?  

Muži jsou obecně větší sportovci a podle mě to k nim i přirozeně víc patří. Dělat sport naplno je náročné a chce to hodně odříkání, vytrvalosti a bolesti. Muži v tomto ohledu vydrží víc. V ultra je to rozložení dost podobné, ale hlavní odlišností je to, že se stírají výkony mezi muži a ženami.