Jana Nosková a její nemoc

JAK JSEM DÍKY ROZTROUŠENÉ SKLERÓZE OBJEVILA RADOST ZE ŽIVOTA – A Z BĚHÁNÍ


Máte pocit, že jste se v životě či ve sportu ocitli na mrtvém bodě? Přečtěte si zpověď Jany Noskové, nezničitelné optimistky a zářící Hvězdy Sportisimo. Zaručeně vás nakopne k tomu, abyste šli – nebo běhali – dál. A žili naplno, s vděčností za každý další den.


Před 5 lety mi diagnostikovali roztroušenou sklerózu. Protože ji v rodině nemáme, nikoho z nás tehdy nenapadlo, že drobné brnění v prstech na nohou a slabší citlivost by mohly být příznakem právě téhle nemoci.


Šlo to rychle. Během 2 týdnů mi znecitlivěla levá noha až po kyčel a pravá po koleno, byl to naprosto nesnesitelný pocit. Horší ale byla ta beznaděj, nevěděli jsme, co se děje a kam až to zajde. Díky tomuto strachu a nejistotě jsem paradoxně pocítila úlevu, když padla tato diagnóza. Pokud se s léčbou roztroušené sklerózy začne co nejdříve, je léčitelná.


Zatímco tělo se léčilo pár měsíců, hlava to zvládla až po roce. To už jsem kvůli kortikoidové léčbě vážila 100 kg a hrozně se na sebe zlobila, že jsem to nechala dojít tak daleko. V lednu 2013 začala moje cesta k novému já a objevila jsem běhání, nejpřirozenější a nejpříjemnější způsob hubnutí a pohybu. 100 kg v legínách není nic, co chcete tahat do fitka mezi hubené sporťáky, takže jsem začínala běhat večer, sama. 


Začátky byly doslova žalostné, indiánský běh ale brzy vystřídal souvislejší běh a radikálně jsem upravila i jídelníček, díky čemuž jsem se po půl roce vrátila na svou původní váhu. Faktem ale je, že z hubnutí nabraných kil se stala vášeň.


Pak přišel první závod, kdy jsem uběhla 10 km za 1:00:25 a cítila se jako největší borec. Každý si může vygooglit, co vlastně roztroušená skleróza znamená, ale nikdo neví, co znamená pro mě. Je to moje součást, byla potřeba to tak přijmout a nějak se s tím srovnat. Díky tomu jsem přehodnotila celý svůj život a začala opravdu naplno žít.


Možná právě díky běhu a pohybu moje nemoc téměř nepostupuje. 3x týdně si píchám injekce s biologickou léčbou, která má za úkol potlačit „zblázněnou“ imunitu a tím zpomalit postup nemoci.


Biologická léčba je úžasná věc, dřív jsem si ji píchala denně, ale díky zlepšování léků už jen obden. Jsem unavená v podstatě pořád, někdy víc, někdy méně. Usnu i v metru, když se mění počasí, bolívají mě nohy a záda. Na to ale božsky pomáhá poctivé běhání s nekompromisním trenérem :), po něm vás bolí všechno a ono to splyne.