Vít Pavlišta: Vidět, jak moje dcera roste, mě hodně nabíjí

 

Dlouhodobě mezi naše nejlepší vytrvalce patří Vít Pavlišta, který se pravidelně umísťuje na předních příčkách seriálu závodů Runczech, ale i jiných prestižních bězích. Letošním výkonem na republikovém šampionátu v maratonu nasadil laťku hodně vysoko. Rozhodli jsme se Vítka vyzpovídat a zjistit, co vše stojí za jeho úspěchem.

 

V první řadě gratulujeme k čerstvému titulu mistra ČR v maratonu. Překvapil tě výkon nebo jsi tušil, že by se mohlo tentokrát zadařit?

 

Zimní příprava se mi letos hodně vydařila. Celou zimu jsem odběhal bez větších zdravotních komplikací a už na soustředění na začátku února jsem se cítil hodně dobře. Pak přišel trochu útlum a první jarní starty mi nevyšly úplně podle představ. Běžecká pohoda se mi vrátila až před maratonem a podařilo se mi zaběhnout slušný výsledek. Do závodu jsem nastupoval s ambicemi útočit na osobní rekord a to se mi povedlo.

 

 

Běháš nově pod vedením trenéra Honzy Pernicy, změnila se nějak tvoje příprava a myslíš, že změna trenéra přispěla ke skvělému výsledku v maratonu?

 

Naběhal jsem letos o mnoho víc kilometrů a možná i díky vlažnějšímu podzimnímu začátku jsem vydržel až do jara. Dřív jsem byl zvyklý běhat celkem svižně už od podzimu, s Honzou Pernicou jsme začali mnohem déle a rychleji začali běhat až na solidním objemovém polštáři.

 

Splnil jsi maratonský limit na mistrovství světa do Kataru daný mezinárodní atletickou federací IAAF, nicméně Český svaz má podmínky pro účast přísnější. Kdybys přeci jen dostal letenku, jel bys na šampionát reprezentovat?

 

Kvalifikační podmínky mám splněné, stejně tak jako Jirka Homoláč, a potvrzené šéftrenérem reprezentace. Splněný limit mě samozřejmě hodně těší, nicméně do Kataru na MS se nechystám. Za mým maratonským výkonem v Praze je půlroční dřina a na další maraton už se tento rok nedokážu kvalitně připravit. Navíc mi teda příliš nesedí trénink v létě ve vysokých teplotách a už vůbec ne závodit v takové teplotě v Dauhá uprostřed noci. Nechci tam jet pouze odškrtnout si účast.

 

 

 

Loni ses stal hrdým tátou, jak zvládáš tuhle novou roli v kombinaci s prací a tréninkem?

 

Zatím kupodivu docela dobře. Většinu práce kolem Sáry teda obstarává manželka, za což ji patří velké díky, a na mě už jsou jen ty radostné povinnosti. Vidět Sáru jak roste, učí se nové věci, je neustále veselá mě hodně nabíjí. I během maratonu jsem si několikrát v hlavě promítal, jak se na mě směje a hnal se za holkama do cíle.  

 

Na jakých zásadních závodech tě letos můžeme vidět?

 

Rád bych kromě půlmaratonu ve Varech doběhal kompletní Runczech sérii. Zároveň zase zkusím zabojovat v běhu do vrchu na MČR a následně, pokud se zadaří, tak ME. Na podzim bych měl běžet MS v horském maratonu v Argentině, kam mě rovněž kvalifikoval můj maratonský výkon.

 

 

 

Příští rok je olympiáda, směřuje tvoje příprava i tímto směrem a hodláš bojovat o účast?

 

Pokusím se být příští rok zase o trochu silnější než letos. Jestli to bude nebo nebude stačit na olympiádu je ve hvězdách. Ta nominační kritéria jsou díky novému IAAF rankingu trochu zamotaná. Jediná jistota je stlačit čas na maraton na nějakých tuším 2:11:30, což je pro mě utopie.

 

Neuvažuješ o dlouhodobějším běžeckém soustředění například v Africe, které by tě mohlo výkonnostně ještě posunout? Vyšli by ti případně v práci vstříc?

 

Spíš asi ne. Afrika není úplně vhodná pro rodinný pobyt a malou Sáru a sám odjet nechci. Myslím, že bych se tam z toho běhání zbláznil. Třeba ale vymyslíme nějakou alternativu.