Rozhovor s Jiřím Homoláčem

o přípravě a plánech na rok 2017

O Keni

Jaký byl rozdíl mezi pobytem v minulém a letošním roce?

Loni jsem byl v Keni poprvé, takže jsem se hodně divil, jak tam věci fungují. Letos už jsem byl zvyklý a nic mě nepřekvapilo. Změnili jsme ubytování, takže ze skromného apartmánu jsme šli ještě do skromnějšího. Strava byla podobná, akorát v Itenu otevřeli novou pekárnu, možná proto jsem neshodil tolik, co loni. (smích) Na nadmořskou výšku jsem se aklimatizoval rychleji, i tréninky jsem absolvoval kvalitnější.

 

Trénoval jsi podle svého tréninkového plánu nebo ve skupině s ostatními běžci? Jak vlastně probíhá společný trénink s Keňany? Musíš dodržovat nějaká pravidla, vzali tě mezi sebe?

Trénoval jsem podle svého tréninkového plánu, ale občas, když to vyšlo, tak jsem šel běhat s Keňany. Někdy jsem řekl mému kamarádovi masérovi Stephenovi, jestli půjde se mnou na dráhu, abych neběhal sám. I díky kamarádovi Stephenovi mě místní běžci brali už za vlastního. Po zkušenostech z tréninku, kdy jsem s nimi dokázal držet krok, o mě říkali, že jsem Keňan jako oni. Společný běh s Keňany začíná kolem 6:20, to se zrovna v Keni začíná rozednívat. Vybíhá se pomalu a postupně zrychluje. Pravidlo č. 1 je, že by běloch neměl běžet na čele, protože je tam na “návštěvě”. To se pak může stát, že čelo vyvine takové tempo, aby bělocha “odpárali”. Je jim jedno, kolik při tom ztratí lidí, hlavně, že běloch není na čele. Když toto pravidlo dodržujete, nemusíte se obávat, že se ze společného běhu stane závod.


Mají místní běžci stejná zranění jako my Evropani? Jakou dodržují regeneraci a dělají kompenzační cvičení jako je strečink a posilování?

S vyloženě zraněnými keňskými běžci jsem se nesetkal, většinou šlo o nějaké bolístky na patě, achilovce nebo chodidlech, většinou proto, že nějak špatně šlápli na kámen. Na regeneraci i léčbu zranění používají masáž. Velmi tvrdá záležitost, která svaly dokonale uvolní. Jinak někteří běžci chodí jednou týdně dělat takzvané “exercise”. Cvičení, které připomíná běžeckou abecedu a k tomu lehké posilovací cviky s vlastní vahou.

 

Na fotkách je vidět, že všichni běhají v kvalitní výbavě a od známých značek. Kde vybavení shánějí, jak často třeba mění boty?

Někteří vybavení dostanou přímo od známých značek, jako sponzorovaní sportovci. Ti je často přenechávají svým příbuzným. Nebo jim použité vybavení nechají Evropané. Letos jsem tam nechal všechny čtyři páry bot a pár kusů oblečení.

 

Kdo všechno s tebou v Keni byl? Doporučuješ pobyt i ostatním běžcům?

Celou dobu tam se mnou byl můj kamarád Alda Borek. V první polovině i další kamarádi Pavel, Aleš a moje přítelkyně Terka Jagošová. Kousek od nás bydlel další český běžec David Vaš. V lednu tam byla dráhová běžkyně Lucka Sekanová a její kamarád Tomáš. Ti ale zvolili komfortní ubytování ve sportovním centru Lornah Kiplagat.

Pobyt v Keni má mnohá úskalí. Rád bych to všem doporučil, ale myslím, že aby to bylo prospěšné, musí mít člověk nějakou výkonnostní úroveň a zkušenosti s tréninkem ve vyšší nadmořské výšce. Další podmínkou je psychická odolnost, zejména pokud tam jedete na delší dobu. I přesto, že kamarádi byli zkušenější běžci (10 km za 33:00 – 37:00), nevyhnuli se střevním i žaludečním potížím, horečkám, přetrénovaní. Jeden nám vyčerpáním na tréninku zkolaboval, museli jsme jej odvézt domů a Alda měl již po 2 měsících pobytu totální depku. Je to i o zvážení dalších možných rizik. Sám o sobě je pobyt v Itenu bezpečný.

O jídle

Jsi stále hubenější, s tím se zlepšují i tvoje výkony. Co za tím stojí, přísná dieta nebo je to vlivem soustředění v Keni?

Letos po návratu jsem nebyl tak hubený jako loni, přesto jsem si vylepšil osobák. Vysoká nadmořská výška velmi pomáhá těmto výsledkům, ale i trénink od Roberta má na těch výkonech velký podíl.

 

Co jste v Keni nejčastěji jedli, vařili jste si sami nebo jste chodili do restaurací?

Na oběd jsme chodili do místních “restaurací”, což jsou takové vývařovny pro obyčejné lidi. Každý den jsem si dával Mix special (fazole, fazole s kukuřicí, rýže, zelí, chapati, fazole mungo, pár kousíčků masa). Večeři jsme si vařili sami. Většinou rýži nebo těstoviny se zeleninovou směsí.

 

Jak vypadá tvoje stravování po návratu?

Není to úplně keňský styl, ale snažím se jíst tak, abych jedl kvalitní věci a nepřibral.

O plánech

Víme, že se chceš nominovat na letní MS v atletice v Londýně. Jaký jsi zvolil nominační maraton a v jakém čase musíš doběhnout?

Zvolil jsem maraton ve Vídni, který se koná 23. 4. a musím doběhnout v čase pod 2:15.

 

Na akcích RunCzech jsi největší česká hvězda. Jak se to projevilo finančně, uživíš se během?

Kdybych musel platit byt nebo měl rodinu, tak bych se určitě neuživil. Samozřejmě, že nějaké peníze na závodech vyběhám nebo něco dostanu od partnerů, ale všechny tyto peníze opět investuji do soustředění a regenerace. Určitě nemám našetřené statisíce nebo nedej bože miliony, jak se mnozí mylně domnívají.

 

Jsi vzorem pro spoustu běžců, s každým se dáš do řeči, pomůžeš i radou. Jsi i tváří projektu Sportisimo Hvězdy. Jak tento projekt vnímáš?

Jsem rád, že mohu být součástí tohoto projektu. Je fajn, že každý rok několik běžců z řad “hobíků” dostane příležitost a podporu od Sportisima a značky adidas a může si vyzkoušet, jaké je to být na tréninkovém kempu nebo startovat z předních pozic. Mnozí z těchto běžců jsou velmi inspirativní. Například z letošních Hvězd Jana Nosková, které bojuje s roztroušenou sklerózou. Nebo Petr Vlach, který se snaží bojovat s nadváhou. I přes nepřízeň osudu nepřestávají bojovat a tím mohou motivovat i ostatní.