Na závod jsem se vrátil po 11 týdenním soustředění, které jsem stejně jako v minulém roce absolvoval v keňském Itenu, domově šampionů. Soustředil jsem se pouze a jen na trénink a opět se to vyplatilo a odměnou mi byl můj nový osobní rekord na 1/2maratonu 63:23. Na trati jsem měl skvělého vodiče, který perfektně držel tempo, bohužel jsem po 15.km trochu zpomalil, takže se mi nepodařilo atakovat hranici 63min., kterou jsem si stanovil jako cíl. 

Nicméně jsem velmi spokojen s posunutím osobního rekordu. Mým dalším cílem je maraton ve Vídni (23.4.), kde bych chtěl konečně překonat čas 2:15, a tím se nominovat na MS v atletice 2017.

Pocity z mého závodu na Sportisimo 1/2Maratonu 2017

Jak jsi oslavil svůj osobní rekord na půlmaratonu? A co na to říkal tvůj trenér Robert Štefko, když jsi dokázal překonat i jeho čas?

Nijak zvlášť jsem nový osobní rekord neslavil. Popravdě jsem jej čekal. (smích) Během tréninku jsem se cítil dobře a myslel i na překonání hranice 63 minut. To se mi, doufám, podaří příští rok. Robert s mým výkonem spokojen samozřejmě byl, ale důležitější bude pro nás výsledek v maratonu.

 

Tvůj risk s návratem z Keni dva dny před startem opět vyšel, kdy na tebe dolehla únava?

Nemyslím si, že to byl risk. Keňani takto jezdí normálně na závody. Když se závodí takhle brzy po návratu z vysoké nadmořské výšky, tak je to v pohodě. Únava na mě dolehla v pondělí a v úterý po závodě.

 

Na závod jsi měl vodiče, jaká byla vaše domluva a spolupráce na trati?

Vodič odvedl svoji práci skvěle, běžel přesně stanovené tempo. Byl jsem s ním naprosto spokojený. Jelikož jsem v Keni pochytil pár slovíček svahilsky, tak jsem mu dával pokyny, zda zrychlit nebo zvolnit v jeho mateřské řeči.