Běh a zranění

Zranění je asi největší strašák pro všechny sportovce, takže i pro mě. Osobně si bez pohybu neumím svět vůbec představit. 

V mém případě naštěstí nikdy k žádnému vážnému zranění nedošlo. Když nepočítám natažené svaly, třísla, naraženiny, podlitiny a takové ty ne moc závažné bolístky, na které stačí jen pár dní klidu, měl jsem vážnější problém jen kdysi s achilovkou, který mě sužoval asi rok. U toho jsem si uvědomil, že jakýkoliv nesoulad s tělem je potřeba řešit a ne si myslet, že to přebolí a samo se to srovná. Tenkrát jsem se po roce trénování s bolestí dostal do rukou kamarádovy babičky (fyzioterapeutky), které stačily dva, tři šikovné hmaty a bylo po problému. Tímto zdravím babičku do Štramberka. 

Myslím si, že mé tělo je v dobrém fyzickém stavu. Vše funguje jak má. Podle mě za to vděčím hlavně rozmanitému tréninku, kdy se nezaměřuji jen na běh, ale i kolo, plavání a ostatní sporty. Nedílnou součástí mého tréninku je i cvičení bojových umění, kdy si minimálně dvakrát týdně tělo dostatečně protáhnu a posílím. 

Pestrost tréninku je hodně důležitá a v běžeckém tréninku pak střídání kvalitní obuvi a podkladu, po kterém běháme. Samozřejmostí by mělo být i dobré vybavení, které by mělo být v souladu s parametry našeho těla. 

Jediné, co mě teď bolí, jsou tréninky 10x400m s 200m meziklusem. Většina tréninků je náročných, ale tohle opravdu bolí. Samozřejmě jen po dobu tréninku a potom následuje euforie a myšlenky na to, jestli to nešlo opravdu zaběhnout ještě rychleji.