Kde nejraději běhám

Nejvíc kilometrů jsem naběhal na Ladronce. Mám to za barákem, tak proto. Není to ale to nejhezčí místo na běhání, které znám. Bývá tam totiž dost lidí; běžců, bruslařů a cyklistů a dá to občas práci se všem vyhýbat. Většina cest je asfaltových. Jsou rychlé, dobré pro přípravu na městské běhy, ale pro nohy to není nejlepší. Z Ladronky někdy zaběhnu na Petřín, což je dost podobné, víc kopcovité, aspoň trochu změna. Na druhou stranu je Hvězda, lesopark kolem Letohrádku je příjemný lesními cestami, ale také plný běžců. Dál se dá běžet až do Divoké Šárky, tam je to lepší, ale trochu zruky. Pod Ladronkou je ještě Skalka s krásnými krosovými trasami, ale stačí, aby trošku sprchlo, a je tam plno bláta.

Z práce, kterou mám v centru Prahy, jsem si zaběhl pár delších běhů po nábřeží Vltavy dolů na jih až ke Zbraslavi. Je to cyklostezka, takže zase asfaltová, ale zase jde skrz celou Prahu.

Asi nejhezčí místo, kde běhám je Tísá. Okolí malé obce v pohraničí lemované skalními stěnami a lesy je plné cestiček, kde jen občas projde houbař nebo turista a kde si každý může najít takovou trasu, jaká mu vyhovuje délkou i náročností.

Krásně jsem si zaběhal i v Krkonoších okolo Jánských Lázní
a se Štěpánem v okolí Cvikova (ale jen krátce, byl jsem po maratonu dost zničený).

Běhám i o dovolené v zahraničí.
V loni jsme byli v Rakousku v Bad Kleinkirchheim, kde měli kolem městečka vyznačené nádherné běžecké trasy. Trochu kopcovité, ale mapičku dostanete v info centru a můžete rovnou běžet, bez hledání a bloudění. Letos jsme byli v Raurisu, který je v dlouhém alpském údolí 950 m. n. m. Ideální pro dlouhé běhy v tempu.

Nejhorší běžecký zážitek byla asi loňská Itálie.
Šílené vedro, prašné polní cesty a silnice bez stínů. Navíc výborné víno, tak ani životospráva a regenerace nebyly nejlepší. Letos jsme zase v Itálii jen o pár kilometrů dál v horách. Zatím jsem běžel jen jednou, cesta vedla přes les a zdá se to být lepší.

Když se jdu jen tak proběhnout, vnímám a prohlížím si okolí.
Teď, co běhám pod vedením Tomáše, tedy trénuji a musím si hlídat tempo nebo běžím dost na hraně, ani vlastně okolí nevnímám, soustředím se jen na běh. Stejné je to v závodech, proto si z letošních závodů pamatuji jen Karlovy Vary, kdy jsem se po maratonu šetřil a užil jsem si to s Jirkou.