Trénink při práci

Už když jsme se domluvili se Sportisimem na maratonu, bylo mi jasné, že toho budu muset naběhat víc, něž kdybych běžel desítku. Co si člověk hned neuvědomí je, že víc kilometrů znamená i víc času. Už první týden tréninku to naznačil a to zatím šlo jen o to, že jsem místo 2 dnů v týdnu začal trénovat 5 dnů. Tréninky se zatím daly stihnout do hodiny a nebyl problém je večer nebo spíš v noci odběhat. V podstatě jsem jen omezil lenošení. 

Počet uběhnutých kilometrů v tréninku se od ledna do března zdvojnásobil a tím i narostl čas, který si běh vyžadoval. Navíc přibyly o víkendu závody, takže dlouhé tréninky bylo potřeba odběhat během týdne. Má práce vyžaduje, abych byl k dispozici 24 hodin, sedm dní v týdnu, což se dá naštěstí zajistit tím, že běhám s telefonem. Na druhou stranu mám volnější pracovní dobu, tak jsem mohl i 30-ti km trénink odběhnout po ránu bez toho, abych zanedbával své pracovní povinnosti. 

Kdo to celé odnáší, je má rodina. Většinu volného času proběhám a tak mi ho pro ně tolik nezbývá. Naštěstí mohu některé tréninky běžet s Bárou, mojí ženou, a kluci už jsou tak velcí, že dokáží být doma sami a s nimi si popovídám, když je doprovázím ráno do školy. Mám i výhodu, že jsem účast v projektu Sportisimo hvězd dostal od Báry k Běžíšku a tak mi teď nemůže vyčítat, do čeho jsem se to upsal. Ale ona by to i tak neudělala, plně mě podporuje a fandí mi. A já jsem rád, že jsem ji svým nasazení strhnul a i ona se začala v běhu výrazně zlepšovat. 

Když člověk začne naplno trénovat, musí přizpůsobit vše, co se přizpůsobit dá, a vlastně na tom i vydělá. Zbaví se pár zlozvyků, začne zdravěji jíst a žít a v Sportisimo hvězdách potká i nové přátele. A někde v mezírkách najde čas si to všechno užít.