Trénink při práci

Jelikož mé běžecké začátky začaly hlavně díky kolegům ze zaměstnání, vždy po příchodu do zaměstnání většinou probíráme, kdo kolik uběhl kilometrů, na jaký závod se kdo chystá a jak se mu to vlastně běhá (zda někoho netrápí zranění). Jestli nemá někdo nějaké nové návrhy na tréninky, různá vylepšení a já jim mohu předávat rady, které zase čerpám já, jak od Tomáše Ondráčka (trenéra), tak ostatních. Naše vzájemné povzbuzování přes běžecké aplikace je pro mě důležitým hnacím motorem do dalších kilometrů. 

Také jsem při běhu poznal opravdu desítky nových přátel. Bylo by asi zdlouhavé tady všechny vyjmenovávat, ale určitě rád budu jmenovat dva a to Jirku Mlčkovského a Jindru Lisého. To jsou dva běžečtí kamarádi, na které se vždy moc těším, až se zase uvidíme na nějakém společném závodě. Myslím, že si dost rozumíme. 

Po narození dcerky Zuzanky, které jsou aktuálně 3 měsíce, se moc těším na to, až na mě bude čekat s ženou v cíli nějakého náročného závodu. Myslím, že na prvním takovémto závodě asi rád uroním nějakou tu slzu štěstí. Kdo běhá, tak ví, že podpora rodiny, což je v mém případě hlavně ze strany taťky, tety a mé ženy s dcerkou, je to, čeho si hodně moc vážím a každá jejich účast na nějakém mém závodě mě těší. A nesmím zapomenout na babičku, která z novin pečlivě vystřihuje veškeré informace, které se o mně v místním deníku nachází. A samozřejmě nesmím pozapomenout na moji běžeckou skupinu „Rozběháme Podbořany a okolí“, které jsem ambasadorem, a pokud je to možné, vybíháme společně vstříc dalším kilometrům. Myslím, že pro mě potěšující zprávou je to, že se mi podařilo rozběhat hlavně několik žen z okolí Podbořan a baví je to.