Mé běžecké vzory

Abych řekla pravdu, v době, kdy jsem začínala běhat, byly mé znalosti, co se týče známých vytrvalostních běžců, na velmi nízké úrovni. A samozřejmě nešlo jen o známé vytrvalostní běžce, celkově jsem se o běh nezajímala na tak vysoké úrovni jako teď. 

V počátcích mého běžeckého snažení to nebyl požitek z běhu, co mě motivovalo, abych běhala. Mým prvním cílem bylo být hubená, poté jsem během dávala volnost své mysli. Až program SPORTISIMO hvězdy mi ukázal, že běh může být zábava, na kterou se mohu těšit každý den.

I když jsou Jirka Homoláč a Eva Vrabcová skvělí běžci, kteří jsou také určitým stimulem k mému běhu, mým největším vzorem je a vždycky bude moje mamča. Ona je první člověk, kterému vždy volám, když dosáhnu určitého běžeckého cíle. Ona je ta, která se mnou chodí běhat, když to zrovna potřebuji. V současné době je mým věrným běžeckým parťákem při boji proti nemoci, kterou hodláme „uběhat k smrti“. 

Dále jsou to slova mých přátel, která mě motivují. Líbí se mi, jak nemohou uvěřit tomu, že se dá takhle hodně běhat. Slova „Kačko, ty jsi fakt blázen, kde na to bereš sílu“ mě vždy zvednou z gauče. Jenže oni chápou, že běh a další aktivity jsou právě tím, co mi tu energii dodává. Takže nemusím ani uvádět, jak otrávená a smutná jsem z vyčerpávajícího boje s nemocí, která mě šíleně limituje v běhu. Ale já pořád doufám, že můj chtíč běhat a překonávat vyšší a vyšší cíle je silnější než moje nemoc!