První dojmy z tréninku

Svůj první trénink jsem absolvovala 25. 1. 2016. Nebudu vám nic nalhávat, byla to hrůza. Do běžeckých bot jsem se obula skoro po dvou měsících díky silnému zánětu průdušek a nosohltanu. V Borském parku – mé oblíbené místo k běhání, jsem se zuby nehty rvala pouze se šesti kilometry. Po 2 kilometrech jsem se nemohla pořádně nadechnout a skoro necítila nohy. Po dalších kilometrech jsem se dostala do stádia, kdy mě začaly bolet i ruce. To se mi v životě nestalo. Po skončení prvního tréninku letěly boty do kouta a hlavou se mi začaly honit myšlenky, že se na vše vykašlu. Druhý trénink jsem měla dva dny nato. Už po prvním výběhu mě přepadly obavy z běhu následujícího. Stejná trasa, se kterou jsem měla poměrně dost problémů, byla nakonec prodloužena o dva kilometry. Pocity byly úplně stejné, jako u běhu prvního. Tohle „mučení“ skončilo po prvním týdnu trénování.

Následující týden se vše změnilo. Plíce mě poslouchaly, nohy ani ruce mě nebolely a konečně jsem měla skvělý pocit po skončení tréninku. V tréninku mě podporuje kamarád Petr, který už má něco naběháno. Hecuje mě, nenechá mě zlenivět ani podvádět a velice často běží po mém boku. Jediné co mě dodnes limituje je rýma, která mě doprovází od zahájení tréninků.

Od Tomáše dostávám týdenní rozvrh se 4 tréninky. Týden od týdne je náročnější, co se týče tempa a vzdálenosti. Mám radost, že se zlepšuji a nestojím na jednom místě. Doufám, že moje výkony budou nadále lepší a pokořím zvolený půlmaraton.