Běh a partnerství

Celá rodina sportuje, také já celý život rekreačně sportuji, takže když jsem začala ke všemu před více než třemi roky pravidelně běhat, manžela to až tak moc nepřekvapilo. Zpočátku mě i párkrát doprovázel na kole, protože jsem se daleko v lese bála. Teď už ho nepřemlouvám, otrkala jsem se, ale pořád jsem ostražitá, les je totiž hotová divočina.

Zpočátku mě na závodech Moravsko-Slovenského poháru doprovázela nejmladší dcera Liduška, teď se mnou jezdí manžel, někdy i s vnoučky, kterým také připnu startovní čísla a ženu je do cíle. Oni mají zábavný výlet, já musím brzy ráno vstát, uvařit oběd, odběhnout závod a nakrmit je. Je to fuška. Ale je to krásná fuška.

Na velké závody Run Czech mě zatím doprovázel jen manžel. Je to můj největší fanoušek, technický vůz, masér a sponzor. Jedeme vždy spolu na celý víkend do pěkného hotelu, navštěvujeme památky a muzea, dáváme si dobré mňamky a manžel ochutnává místní piva. Děti jsou dospělé a mají radost, když doma vyklidíme pole působení.

Manžel je velmi tolerantní k mému běhání, nic jiného mu ani nezbývá, zná mě 35 let a ví, že když si něco umíním, nikdo se mnou nehne. Ovšem vše má své meze, musí být vždy a všude najezený, to přísně dodržuji, jinak by bylo zle. Takže po uběhnuté dvacítce stojím i dvě hodiny u plotny a připravuji rodině víkendový oběd. Nakonec, rozšířil si obzory, zná spoustu hvězd světových a našich vytrvalců a já pořád doufám, že přijde čas a vyběhne do lesa se mnou…