Běžecký jídelníček

Jídlo a stravování vůbec bylo vždycky základem bytí. Dřív lidé v našem kraji bojovali o přežití, dnes bojují s nadváhou či obezitou. V dětství mě museli k jídlu přemlouvat, v dospělosti jsem už jedla ráda. Potrpím si na dobré jídlo, mám velkou rodinu, vařím denně a ráda zkouším nové recepty. Takže spolu s běháním jsem začala řešit i jídelníček. Když se stravuji mimo domov a předloží mi jídlo nechutné či nepodařené, odmítnu ho s poznámkou, že z tohoto nehodlám zbytečně tloustnout. 

Vyrostla jsem na vesnici v rodině, kde se zabíjela dvě až tři prasátka v zimním období, kachny a husy na dvoře, navíc plná králíkárna, nějaký čas i koza. Každý druhý den koláče nebo buchty… 

Před třemi lety, spolu s běháním a snahou zhubnout, jsem odlehčila svůj jídelníček o přemíru tuku a cukru. Taky s přibývajícím věkem jsem pocítila, že mi po těžkých jídlech nebývá dobře. Kromě toho, když třeba přes hodinu běhám v jakémkoli počasí, potím se a ne vždycky se cítím při běhu pohodově, nenacpu se bůhvíčím, ale dbám, aby moje tělo přijalo potřebné živiny a mohlo regenerovat. A taky abych si pochutnala. Více jím taky zeleninu a ovoce. Mám výhodu, že nemám potřebu jíst sladkosti. 

Po rozhovoru s trenérem Tomášem v Nymburce, který mě navigoval na kaše ovesné, jáhlové, maso pryč, jsem se ještě více polepšila a opravdu, od té doby naše trouba neviděla kachnu ani krkovičku. Dostala jsem od dcery Adély kuchařku, protože jsme po Novém roce budovali novou kuchyni a zamilovala jsem se do italské a francouzské kuchyně. Kvalitní ryby, těstoviny, rýže a mrakyyy zeleniny. Výsledek se dostavil. Ráda jsem si teď z jara koupila troje nové kalhoty, protože jsem ze všech doslova „vypadla“. A přitom vůbec nehladovím, naopak, mám pocit, že pořád jím, ale moje tělo patrně nastartovalo spalovací motory metabolismu.