Mé běžecké vzory

Už jako dítě, když jsem dělala atletiku za Mogul Vacenovice, slýchávala jsem o manželích Zátopkových. Můj tehdejší trenér Vítek Ingr nám o nich vyprávěl. Sám byl běžcem tělem i duší, téměř každý den trénoval vytrvalostní běh. Věnoval se nám dětem a mládeži, vozil nás po závodech a snažil se, abychom dosahovali co nejlepších výsledků. Všechno pro nás dělal nezištně ve svém volném čase. Dokonce pro nás zařídil tréninkový kemp ve stanech na Soboňkách. 

Vítek často zmiňoval Emila a Danu Zátopkovi. Jednak sám velmi obdivoval Emila Zátopka a dával nám za vzor přímo buldočí sebezapření, se kterým Emil trénoval. Utkvěl mi v hlavě příběh o tom, jak si Emil pořídil psa, který by s ním běhal, ale on ho uštval k smrti. S Danou Zátopkovou byl Vítek v příbuzenském vztahu. Tatínek Dany pocházel z Vacenovic a ona často do mojí rodné vesnice jezdívala na rodinné návštěvy. 

Když se tedy zamyslím nad mým běžeckým vzorem, tak je to Vítek Ingr, kterého si vážím za to, co všechno pro atletiku ve Vacenovicích udělal, protože za ta dlouhá léta, kdy byl trenérem, zažila atletika zlatou dobu úspěchů. A velmi si cením Emila Zátopka, který je nepřekonatelný. Velmi ho obdivuji, co všechno dokázal bez jakýchkoli vymožeností dnešní doby v bavlněném tričku a trenkách a s mnoha překážkami, které vyplývaly z tehdejšího politického uspořádání v naší zemi. Občas mi nejen na trati bleskne hlavou jeho výrok: „Když nemůžeš, tak přidej!“ 

PS: Ale nic se nemá přehánět. Herec, moderátor a komik Richard Genzer řekl: „Pán Bůh nám stvořil záda k ležení. Kdyby chtěl, abychom běhali, dal by nám kopýtka.“ Potom se v tom vyznejte.