Teplo

Trénink v teple nemám ráda a vyhýbám se mu. Mnohem raději mám chladnější měsíce, nevadí mi ani zima, trénuji po celý rok. Loňské léto byla extrémní vedra, trénovala jsem méně, ale na závody jsem jezdila. Vybavuji si závod na 5 km ve Vnorovech, kde bylo 37 stupňů, sípala jsem už po pár metrech. Normálně bych v takovém vedru neběhala, ale volali mi známí, že se přijedou podívat, tak jsem se přemluvila.

Letošní léto trénuji opravdu usilovně, protože se připravuji na maraton v Berlíně a zatím tréninky zvládám dobře, běhala jsem i na dovolené v Řecku. Trénuji buď brzy ráno, nebo večer. Večerní tréninky mám raději, připadá mi, že mám více energie. Při ranním tréninku jsem občas dost „vyšťavená“. Nepochybně proto, že ráno vypiji jen čaj, nanejvýš si vezmu banán a tělo musí čerpat z rezerv.

Momentálně běhám delší trasy v tréninku – 10 km a výš, včera jsem dala 20 km, když jsem doběhla, bylo už 26 stupňů. Beru si s sebou vodu, kterou mám připevněnou na běžeckém opasku, bez pití dávám maximálně 12 km. Po tréninku si rozpustím šumivou tabletu magnesia s vitamínem B6. I když netrpím na křeče, myslím si, že je dobré doplňovat minerály, protože vypotím opravdu hodně.

Každopádně běhání v teple je více vysilující, musím pít a pít a pít, sledovat tepovou frekvenci a doplňovat minerály. Vím to z vlastní zkušenosti, protože jsem v pohodě odběhla dva půlmaratony „při třicítkách“ – vloni v Českých Budějovicích a letos v Olomouci. Ovšem když mohu, vedru se vyhnu, všechno se má dělat s rozumem, padlých hrdinů jsou plné hřbitovy.