Tréninkový kemp

Když jsem byla vybrána do tohoto projektu, věděla jsem, že mimo jiné výhody (a taky povinnosti) patří i účast na víkendovém tréninkovém kempu. Manžel tomu vůbec nebyl rád, JÁ jsem se těšila - na společné tréninky a hlavně na povídání si o běhání s podobně nadšenými jedinci, protože doma se musím „krotit“. Cítím totiž, že už jim tímto tématem „lezu na nervy“. Ještě ke všemu kemp začínal v pátek 4. 3. a my jsme se měli vrátit z týdenní lyžovačky v Itálii až v sobotu. Pak mi oznámili, že kemp se koná v Nymburku. V tu ránu manžel změnil svoje mínění a neskrýval nadšení, protože sám bývalý reprezentant ČSSR v kuželkách, věděl, že zde trénují reprezentanti. Sice mi rodina nevyhověla, abychom vyjeli z dovolené už v pátek, ale s pochopením vyskočili z postele v sobotu už ve dvě hodiny ráno a vyrazili jsme směr Nymburk s vědomím, že si oni prodlouží cestu o 300 km. 

Vysadili mě ve Sportovním centru ve tři odpoledne a hned po přivítání s ostatními účastníky mě Tomáš poslal na trať na 8 km s tempem 5:30/km. Byli jsme rozděleni na 3 skupiny. Běžela jsem s 2. skupinou. Proběhnutí v přírodě mi přišlo vhod po dvanácti hodinách sezení v autě, ale na trhání rekordů jsem se necítila (deficit spánku, šestidenní poctivá lyžovačka, 2 x 6 km běhu v kopcích v horském středisku, přetrvávající dušnost po nemoci... a, a, a už nejsem nejmladší). Ovšem po tréninku byl můj velmi oblíbený program – návštěva relaxačního bazénu a sauny, posléze bezvadná bufetová večeře. Večer jsme strávili společně v baru (běžci, trenér Tomáš a tým Sportisimo a adidas) povídáním o čem? Ano, uhodli jste, o běhání. Bohužel i o výživě. 

Přisedl si ke mně trenér Tomáš a dozvěděla jsem se, že musím redukovat svou hmotnost, změnit výživové návyky, přejít na maratónskou stravu. Jinými slovy: kachny, řízky, krkovičku sice upéct či usmažit, ale má to sníst rodina, já se mám živit ovesnými kašičkami, těstovinami, zeleninou…a běhat, běhat, a co ještě? Aha! Běhat!!!!! Dík, Tome…i za ten absolutní a dodržený zákaz veškerého alkoholu, pivo nevyjímaje

V neděli ráno v sedm vyběhnutí na asi 3 km v mírném tempu a v dešti mě probudilo raz dva, snídaně mi vylepšila náladu, trochu jsme si odpočinuli a po rozběhání a rozcvičení jsme běželi testovací závod na 10 a 5 km. Běžela jsem 10 km za 55min42s, průměrné tempo 5:34/km. Zvládnu desítku i za 52 min, ale už jsem byla fakt v únavě. Pak jsme měli společné hodnocení kempu a po výtečném obědě jsme se rozloučili a zamířili k domovům. Odvezla jsem si spoustu dojmů a zážitků a taky krásné běžecké oblečení a boty značky adidas. Děkuji! 

Mám ještě malou prosbu. Neříkejte, prosím, mojí matce, že jsem byla v Nymburku. Pro moji pětaosmdesátiletou mamku je sport vulgární slovo a moje běhání těžce nese. Nejméně jednou týdně od ní dostanu otázku: „Lidko, eště léceš (běháš)?“ Já: „Lécu (běhám), mami, lécu.“ Mamka: „Šak počkaj, dostaneš rakovinu plííc!“ Já: „Dík, mami…“