Běžecké závody

Běžecké závody jsou pro mě, stejně jako pro všechny běžce, kteří se na ně připravují, takovým vyvrcholením všech tvrdých tréninků a naběhaných kilometrů. No, a když se navíc závod vydaří a zaběhne se v čase, který jste si stanovili, je to jako zdolat Everest. Opět zmíním velké závody seriálu RunCzech, což jsou 1/2Maratony, desítka a maraton v Praze. Už jen proto, že se konají v nádherných větších městech, jsou velice atraktivní i pro diváky a v tom je jejich kouzlo. Když ještě přidáme skvělé zázemí pro běžce, občerstvovací stanice během závodů a občerstvení po závodě, máme tu veškerý servis. Nemalou zásluhu za úžasnou atmosféru, která na těchto závodech panuje, mají i kapely podél trati, ale také profesionální moderátoři, bez kterých by to vlastně ani nešlo.

Pocitů se vystřídá opravdu hodně. Začíná to nervozitou před závodem (aby vše klaplo podle plánu), v hlavě se honí tisíce myšlenek, co by se mohlo pokazit. Jakmile zazní výstřel ze startovní pistole a Smetanova Vltava, všechny obavy jako zázrakem mizí. Pak už se jen soustředíte na samotný závod a užíváte si atmosféru, kterou podél celé trati obstarávají diváci, a když Vám třeba dochází dech a síla, nenechají Vás to vzdát díky jejich fandění (často velmi hlasitému).

Nejsilnějším momentem po startu je cílová rovinka, ve které je směska pocitů, jako naprostá vyčerpanost, a zároveň ohromná úleva, radost a dá se říci přímo euforie, že to vyšlo. Když Vám pak ještě na krk pověsí medaili, je to dokonalé i přes to, že Vás bolí každý sval v těle, cítíte se skvěle, a v tom je síla závodů.