Běh a partnerství

Dle mého názoru běh a partnerství dohromady rozhodně jde, ale … všeho s mírou, nic se nemá přehánět. Po několika měsících společného nadšení začalo mé běhání manželce lézt na nervy. Není se čemu divit, téměř každý rozhovor o čemkoli jsem vždy stočil na běhání. Ať šlo o nákupy potravin, oblečení, výlet. V počítači je stále co číst o běhání, nadšeně hlásím, co nového jsem zase objevil. K tomu plánování rodinných návštěv tak, abych si tam mohl odběhnout trénink. Dopadlo to tak, že se musím hlídat, abych při té troše společného času nemluvil jen o běhání, a čas na trénink pečlivě vybírám.

Během týdne odvážíme děti na trénink atletiky a tak již nesleduji průběh, ale odběhnu si svůj trénink nebo čekám, až dáme děti spát a běžím večer (to už se musím k vyběhnutí přemáhat), někdy se povede, že přijdu dřív a stihnu trénink těsně po příchodu dětí ze školy, kdy si dělají povinnosti. O víkendech třeba běžím s dětmi, ale musíme dělat okruhy poblíž auta, aby si každý odběhl přiměřenou porci km. Ten nejmladší jede vedle mě na kole. Prostě se snažím co nejméně omezovat společný rodinný život.

Závodů se zatím moc nezúčastňuji
(jsem stále pomalý začátečník), ale když už nějaké vyberu, tak aby u toho byly i dětské závody a byla rodina pohromadě. A tady se vždy ukáže, jak velkou oporu v manželce máme. My čtyři běžíme, manželka fandí na trati, fotí, zásobuje, léčí bolístky a nakonec se kolem nás naběhá víc než mi v závodě.

I přes občasné hudrání je manželka velkou oporou, skvěle se o nás a naše běhání stará, povzbuzuje do dalších lepších výkonů. Tímto jí také děkuji za podporu. Odpověď na otázku z nadpisu tedy zní ANO, běh a partnerství jde dohromady. (P. S.: všeho s mírou)