Porovnání osobních rekordů


Vzhledem k tomu, že jsem začal běhat až letos, nemám moc s čím porovnávat (výsledky ze základní školy a z vojny si nepamatuji a je to moc dávno).

Jediné co můžu porovnat je, že než jsem se přihlásil do tohoto projektu, uběhl jsem 300 m, pak musel 300 m jít – nemohl jsem to udýchat. Abych zvládl 3 km, musel jsem to takto střídat. Ťukal jsem si na čelo, když se kolega po práci šel proběhnout 6, 8 nebo prý i 10 km a považoval jsem ho za cvoka. Kdyby mi někdo před rokem, rokem a ½ řekl, že budu běhat klidně i 160 km za měsíc a bez problémů uběhnu ½ maraton (teda až na zranění), tak si myslím, že mu přeskočilo. Vždyť mě každý den bolely nohy už v práci a což teprve odpoledne po práci.

Přišla ale tato výzva. Já cítil, že bych měl se sebou něco dělat a ač se to zdálo zprvu téměř nemožné, tak jsem to zvládl a hodlám své výkony (pokud to zdraví dovolí) zlepšovat, protože cítím, že rezervy ještě mé, ne zcela vysportované tělo má.

Mohu akorát porovnat tempo běhu. Začínal jsem tempem přes 7 min/km a každé zlepšení o minutu směrem dolu bylo takové zadostiučinění, že trénink není nadarmo. Po 8 měsících se blížím hranici 5 min/km. V tréninku 7 km běh již v tempu 5,04 a při tempovém tréninku kilometrové úseky již v tempu 4,30. Přišlo ale zranění a já jsem vyřazen na 6-8 týdnů z tréninku. Vše se tedy posouvá.

To vše bych, ale nedokázal bez podpory rodiny, s velkou trpělivostí manželky a také celého našeho teamu Sportisimo v čele s Gábinou a trenérem Tomášem. Za což všem děkuji!