Běžecký jídelníček

To, jak se stravujeme má bezpochyby obrovský vliv nejen na naše sportovní výkony, ale především na naše zdraví, proto bychom tomu měli věnovat patřičnou pozornost. Zdravou výživu jsem začal řešit už před několika roky a řekl bych, že čím jsem starší, tím zdravěji žiji. Postupně jsem ze svého jídelníčku vyřadil čokoládové tyčinky, hranolky a jiné fast food produkty a nahradil je zdravějšími věcmi, jako je ovoce, zelenina, jogurty nebo ořechy. Upravil jsem také svůj pitný režim, kdy už si nekupuji přeslazené limonády a hodně jsem omezil alkoholické nápoje, piji hlavně vodu a čaj. Ještě nejsem tak daleko, abych se těmto zmíněným a jiným nezdravým věcem zcela vyhnul a občas si něco z tohoto „seznamu“ dám. Nijak se tím ale netrápím, když to není příliš často, tak myslím, že to nevadí. Život mě naučil, jak je důležité dodržet určitý odstup mezi jídlem a běháním, především jedná-li se o těžký trénink nebo dokonce závod. Hlavně ze začátku se mi několikrát stalo, že mě přepadl takzvaný gastrointestinální diskomfort, protože jsem si myslel, že je důležité se před výkonem dobře najíst, aby mělo tělo hodně energie. Dnes dodržuji odstup minimálně dvě hodiny, před závody raději ještě o hodinu déle. A samozřejmě se snažím, aby se jednalo o lehká jídla, u kterých mám vyzkoušené, že nezpůsobují zažívací potíže. Řeším tedy spíš kvalitu jídla než jeho množství, protože teď hodně kalorií spaluji běžeckým tréninkem a přírůstků na váze se nijak bát nemusím. Samozřejmě to neznamená, že bych se přejídal, ale zkrátka jím, když mám hlad. Ke snídani si dopřávám hodně sacharidů, aby organismus měl z čeho rychle doplnit dlouhým hladověním vyčerpané energetické zásoby, takže jím většinou ovesné kaše s různými přísadami. K obědu si většinou vybírám kuřecí maso s brambory, těstovinami nebo rýží. Vím, že se často říká, že po šesté večer (v extrémních případech už po páté) by se už nemělo jíst, ale já nejsem zastáncem hladovění, proto si většinou dávám tak 2 – 3 večeře, které se obvykle skládají z pečiva, sýrů a zeleniny. V případě, že se chystám být déle vzhůru, se mi osvědčil tvaroh, který je výborným zdrojem bílkovin, které se pomalu uvolňují a zásobují naše tělo energií po celou noc. Když si do něj nakrájím jablko nebo jiné ovoce, tak je to i docela chutné. Během dne také samozřejmě několikrát svačím, mezi mé oblíbené svačiny patří zejména banány, kterých mám neuvěřitelnou spotřebu a jsem tím ve svém okolí dost pověstný. Jindy zase doplňuji energii třeba chlebem s medem. 

V současnosti jsou velkým trendem ve výživě takzvané superpotraviny. Tento fenomén se nevyhnul ani mně a rád různé suroviny s touto „nálepkou“ testuji. Abych byl konkrétní, tak přidávám jeden velice jednoduchý recept na svoji „superkaši", která je velice výživná a hodí se zejména ke snídani či dopolední svačině.

Ovesné vločky nebo kvalitní sypané musli zaliji horkou vodou a do této směsi vmíchám instantní rýžový či sojový nápoj pro zahuštění. Poté přidám odměrku konopného proteinu a dále dle chuti a stavu zásob trochu slunečnicových semínek, chia semínek nebo různých oříšků. Na závěr do kaše nakrájím jeden banán a na několik minut nechám směs uležet. 

Jím tedy docela hodně a díky tomu na váze téměř nic neztrácím. Samozřejmě pár kilogramů by se shodit dalo a asi by mě to i trochu zrychlilo, ale obávám se, že by to šlo hodně na úkor svalové hmoty. Už takhle mi někteří lidé říkají, že jsem moc hubený, jedna kamarádka mi dokonce řekla, že abych měl u ní šanci, tak bych musel přibrat minimálně deset kilogramů. Od rekordů jsem stále daleko, proto těch několik vteřin na každý shozený kilogram klidně obětuji a dál budu jíst pečivo a kila banánů, tedy sice zdravě, ale v takovém množství, aby můj energetický příjem nebyl menší než výdej.