Mé začátky

K tomu, aby mě začal běh bavit, jsem musel postupně dozrát. Pamatuji si, že v dětství jsem běh bral spíše jako nutné zlo a provozoval jsem ho v podstatě z donucení v hodinách tělocviku a doplňkově na kroužcích zaměřených na jiné sporty. Dobrovolně jsem začal běhat asi v patnácti letech, abych unavil naši hyperaktivní fenku německého ovčáka Britu.Vyrůstal jsem v malém městečku na kraji Lužických hor a běhání ve zdejších lesích jsem si rychle oblíbil. S Britou jsme se stali nerozlučná dvojka a naběhali jsme spolu spoustu kilometrů. Vůbec jsem nepočítal, kolik jsme uběhli ani neřešil žádný cílený trénink, prostě jsme běhali jen pro radost a ten pocit volnosti. Moje čtyřnohá parťačka však časem zestárla a už se mnou nechtěla běhat. Samotného mě to tak nebavilo a navíc přišly jiné zájmy, menší výlet do světa a poté studijní povinnosti, takže běhání jsem na několik let odsunul na vedlejší kolej.

Lásku k běhu ve mně znovu probudil další čtyřnožec, tentokrát australský ovčák Grim, se kterým jsem opět začal brázdit lesní cesty v okolí Cvikova. Tentokrát nezůstalo jen u běhání v ústraní pustých lesů, ale objevil jsem kouzlo světa bežeckých závodů. Postupem času jsem začal víkend co víkend navštěvovat hlavně malé závody v blízkém okolí, kam se pravidelně sjíždí skvělá parta sportovních nadšenců, mezi nimiž jsem si brzy našel nové přátele a začal jsem také více trénovat.

Mým cílem pro příští sezónu je využít této příležitosti a držet se tréninkových plánů našeho trenéra. Věřím, že poctivá snaha bude odměněna zlepšením. Zlepšení totiž znamená dobrý pocit a ten je základem pro vnitřní spokojenost, což je ten hlavní důvod, proč běhám. Konkrétní cíl je desítka pod 35 minut a pořádně prohnat své sousedy na závodech naší okresní běžecké ligy.