Tréninkový kemp

Už od začátku roku jsem se velmi těšil na první březnový víkend, kdy se konal tréninkový kemp ve Sportovním centru Nymburk. Přijeli jsme na místo v pátek večer. Než jsem se stačil rozkoukat, už jsem byl v běžeckém a cválal jsem s pánskou skupinkou hvězdných kolegů v čele s trenérem Tomášem po stezce vedoucí podél Labe. Na první den byl naplánován pouze krátký výběh v mírném tempu, takže jsme zvládali udržovat i lehkou konverzaci a stihli se trochu seznámit. Jako nejmladší člen skupiny jsem se okamžitě stal častým terčem vtípků, zejména mého spolubydlícího Jirky, z kterého se vyklubal největší komentátor všech situací a mluvčí celého týmu. 

V nabitém programu nebyl čas na žádné prodlevy, proto jsme se zanedlouho po tréninku všichni sešli v konferenční místnosti, kde nejdříve proběhlo oficiální představení kampaně a členů managementu. Poté přišlo na řadu klasické teambuildingové kolečko, ve kterém každý dostal prostor k tomu, aby se krátce představil a řekl jaká je jeho hlavní sportovní výzva pro letošní rok. Někdo (jako například můj nový spolubydlící) se rozpovídal více, někdo méně, ale všichni první úkol s přehledem zvládli a já byl šťastný, že díky tomuto projektu můžu poznat tolik zajímavých lidí. Já jsem způsobil trochu rozruch, když jsem se svěřil se svým cílem zaběhnout desítku pod 35 minut. 

Po večeři následoval přesun do sportbaru a všichni si mysleli, že konečně začne nezřízená zábava. Ještě jsem si ani nesednul a už slyším Jirku, jak volá: „Jseš ještě moc mladej, tak jsem ti vzal jenom jedenáctku“. Tomáš se trochu opozdil a v době, kdy přišel, měl každý před sebou pivo nebo jiný alkoholický nápoj. Z jeho pohledu jsem pochopil, že je něco špatně. On ale není trenér, který by potřeboval zvyšovat hlas. Místo toho nás svým klidným proslovem psychologicky rozebral takovým způsobem, že po zbytek víkendu už nikdo neměl na pivo ani pomyšlení. Jeho slova o nevhodnosti požívání alkoholu během sportovní přípravy ostatně potvrdil i druhý den výživový poradce na své přednášce. Všem bylo tedy hned jasné, že tréninkový kemp nebude žádná párty. 

Sobota by se dala shrnout dvěma slovy. Běhali jsme. Během tří tréninků jsme naběhali okolo 30 km. I když jsme zrovna neběhali, pořád se něco dělo. Například jsme testovali běžecké boty adidas, účastnili se přednášky o výživě nebo nám byla provedena diagnostika došlapu. Zkrátka den byl tak nabitý, že pod tíhou získaných informací a kilometrů v nohách tentokrát neměl na žádné ponocování nikdo chuť ani sílu. 

Na neděli bylo před odjezdem naplánováno ještě testování na 5 nebo 10 km, abychom zjistili, jak na tom jsme a po určitém čase mohli porovnat výkonnostní posun. Běželo se na obrátkové trati na rovné cyklostezce. Takto rychlou desítku jsem ještě neběžel, a když jsem na polovině viděl svůj mezičas 17 minut, rozhodl jsem se, že hranici 35 minut pokořím už dnes. Nakonec mi byl naměřen čas 34min7s, což mě velice překvapilo a cítil jsem se v tu chvíli úplně nezastavitelný. Takový pocit však nikdy dlouho nevydrží, protože vždy přijde od života nějaká větší nebo menší facka, která nás vrátí zpět na zem. Pro mě to byla jen lehká viróza, která se škrábáním v krku začala projevovat už cestou domů. No nic, nezbývá než napsat Tomášovi, aby mi upravil tréninkový plán, protože přeběhávat nemoc se nevyplácí. Je lepší se pořádně uzdravit a k tréninku se vrátit, až když je člověk opět fit. Forma má stejně vždy tvar sinusoidy a nejde, aby pouze neustále rostla. Poklesům ve výkonnosti se nikdo neubrání a právě schopnost opět se zvednout po nějakých problémech je jedna z věcí, která ke sportu patří. Útok na osobní rekord a vůbec účast na Pečecké desítce příští víkend je nyní ve hvězdách.