Trénink při práci 

Abych co nejpřesněji definovala mé celkové vytížení dne, určitě bych použila slovo maximální. Stejně jako spousta dalších lidí v této zemi, patřím mezi celodenní „pracanty“ a vytížené rodiče. I přesto všechno jsem si našla prostor ke svému milovanému koníčku – běhu. Naučila jsem si život užívat do poslední minuty s lidmi, které mám ráda a přitom si najít prostor pro sebe. 

Určitě bych lhala, kdybych řekla, že všichni jsou naprosto spokojení, že běhám a slyším jen samou chválu. Ano, rodina a přátelé mě velmi podporují, fandí mi, ale chodíte-li do práce, po večeru běháte a ve volných dnech zase běháte, času na ostatní potřeby ubývá. Jsem běžkyně, závodnice, ale také i máma 7leté dcery, takže se setkávám s častou otázkou: ,,A kdy si uděláš čas na mě mami?“ Ke změnám došlo i v práci, kde jsem si musela vybojovat volné dny na závody, aniž bych tím ovlivnila rozpis ostatním. S vášnivým koníčkem jsem se tedy musela naučit zužitkovat veškerý čas na rodinu, domácnost, práci, přátele a běh. 

Někdy to vypadá, že by můj den potřeboval alespoň 36 hodin, ale jak se říká – každý problém má své řešení. Nejdůležitější je, si den pořádně rozplánovat a určitě se nestresovat, když se prostě něco nestihne. Když mám volno a potřebuji splnit tréninkový plán a zároveň se věnovat dceři, jednoduše obuji běžecké ,,kecky“, Adélka nasedne na kolo a trénujeme spolu. Setkávám se s větou: „Rád bych běhal, ale není čas!“ Mou odpovědí a radou je: ,,Když se chce, všechno jde.“