První dojmy z tréninku

Nemohla jsem tomu uvěřit. „Vybrali mne.“ Prolétlo mi hlavou. Obrovská radost a ještě a ještě větší závazek pořádně máknout. Musím se přiznat, první telefonická věta mého trenéra mne vyděsila. Jsem pragocentrik. On rozhodně Pražák není. Pokračoval dál. Jeho optimismus mne nakazil. To půjde!

Plány překopaly mé dosavadní běhání. Trenér mi zkrátil počet běhů, ale zároveň protáhl jejich délku. Intervaly, fartlek a podobné věci, na které jsem dřív kašlala, se staly mým chlebem. Bohužel, přišly i zdravotní komplikace. Trochu to člověka srazí, když fakt chce, ale ono to prostě nejde. Musela jsem v rámci týdnů překopat své plány, ale nakonec splněno na 100 %. 3 týdny mám za sebou a 4. týden běží stále bez vynechaného tréninku.

Musím teď opatrně, protože mne tahá šlacha u lýtka, ale nevzdávám se. Heslo trenéra „Makáme!“ je opravdu velmi nakažlivé. Dostala jsem nové kompresky. Nohu jsem si nechala zatejpovat a najednou to šlo. Poslouchám všechny rady o došlapu a noha nebolí. Občas zabolí právě jen při špatném došlapu. Nikdy se nevzdám.