Trénink při práci

Čas byl pro mne vždy věcí, které nebylo nikdy dost. Aktuálně je to ještě horší. Čas je pro mne momentálně komoditou, kterou bych mohla vyvažovat diamanty. Náročná práce mi vždy brala hodně času a okolí si zvyklo na odpověď „nemůžu, mám práci“. Bohužel při větě „ nemůžu, mám běžecký trénink“ na mne zatím téměř všichni koukají jako na blázna. 

Kamarádům se při tomto pohledu nemůžu ani moc divit. Trénuju 4 krát týdně v 95% po večerech, takže jakékoliv aktivity absolvuji vždy až po tréninku. S alkoholem v krvi mi fakt běhat nejde. Plný žaludek je ještě horší. To si rovnou můžu hledat příhodné křovíčko. Rodina je v tomto směru více v pohodě. Podporují mne, co můžou. Jsou rádi, že jsem se vrátila ke sportu a mají radost, že mne to baví. Moc si této podpory vážím! 

Tréninky beru poctivě, takže se mi podařilo zatím žádný nevynechat. Maximálně jsem zkracovala nebo přesouvala na jiný den. Vím, že se to nemá, ale právě těm nejbližším se těžko vysvětluje nepřítomnost na společných akcích. Když trénink přehodím, z večerního vždy udělám ranní, aby přeci jen zbyl čas na regeneraci a navíc alespoň malá disciplína přeci musí být!