Běh a zranění

Sport bolí. To je všeobecně známá věc. Jinak to není ani s během. Své o tom vědí nejen vrcholoví sportovci, ale i „hobbíci“ (ke kterým se řadím i já), kteří se tomuto krásnému sportu věnují intenzivně, trénují naplno, vydávají ze sebe to nejlepší a při závodech si nenechávají žádné rezervy. Běžec pociťuje nejen únavu, ale i bolest. Dalo by se říci, že čím delší trať, tím větší bolest a vyčerpanost běžec cítí a současně tím větší odhodlání musí na dlouhých tratích vynaložit. Toto si mnoho lidí vůbec neuvědomuje, ale je to tak. 

Ani mně se bolest při běhu nevyhnula. Zima roku 2014 byla pro mou psychiku dost náročná. Nevyhnulo se mi zranění kolene. Byl jsem u bezpočtu doktorů, na mnoha různých vyšetřeních, ale s nulovým výsledkem. Od lékařů jsem se nedozvěděl nic konkrétního. Všichni mi dávali jen neurčité rady, ke kterým nejčastěji patřil klid a zákaz běhání. Bez běhání jsem se tedy musel obejít bezmála 3 měsíce, což pro mě nebylo vůbec jednoduché. Až tento absolutní klid mi ale pomohl a já se mohl vrátit zpět k běhání. 

I letos (2016) se mi bohužel koleno ozvalo. S přibývající zátěží byla bolest horší a horší a já nedokázal myslet pozitivně. Myslel jsem na to, že přijdu o veškeré jarní závody, na které tak pilně trénuji a na které se těším. Odvahu zajít k lékaři jsem však v sobě nenašel, protože jsem se obával toho, že mi lékař běh nedoporučí nebo opět přímo zakáže. Nakonec jsem vše pouze konzultoval se svým Sportisimo trenérem, který mi řekl, že mé bolesti má pravděpodobně na svědomí přetížení a nastavil mi o něco nižší tréninkové objemy. Tím mě relativně uklidnil. I když s kolenem mám stále problémy, tak běhat můžu a pevně věřím, že bolest se snad brzy vytratí úplně. Tělo prostě na tuhle zátěž není ještě tak zvyklé.