Kde nejraději běhám


Kdekdo by si mohl myslet, že díky mému téměř každodennímu rannímu běhaní do práce, je tato trasa mou nejoblíbenější. Opak je však pravdou. Tuto přibližně 4,5 km dlouhou trasu absolvuji každé ráno a je většinou stále stejná. Pravděpodobně dříve změním zaměstnání, než se přemluvím k dřívějšímu vstávání nebo ke změně trasy na pestřejší. Do práce však běhám docela rád. Nemusím spoléhat na vlak nebo městskou hromadnou dopravu a navíc se ještě po ránu náležitě procvičím.

Odpolední plnění tréninkových plánů už se snažím směřovat do míst, kde by mě trénink bavil a běh nebyl z mého hlediska každodenní rutinou a stereotypem. Trasy se snažím obměňovat, i když ve městě je to poněkud složité. Proto jsem rád, když mohu vyběhnout mimo město do přírody na nějakou cyklostezku nebo „polňačku“.

Nejlepší tréninkové chvíle pro mě nastávají při návštěvě rodiny na venkově a oblíbil jsem si i trénink na chatě, kde mohu vyběhnout do lesů a objevovat nepoznané cesty a cestičky. V takových situacích mě běhání zcela naplňuje a díky běhu se cítím být šťastný, především když nemusím myslet na rušnou dopravu ve městě, přechody pro chodce a lidi, kteří jsou takřka všude. Bohužel se však běhání po přelidněných městských ulicích, kde běhám nejčastěji, nevyhnu.

V neposlední řadě bych chtěl zmínit skvělou podporu mé přítelkyně, která mě doprovází na každém závodě a také mé rodiny, která je na mě hrdá a já jsem rád, že jim tímto dělám radost a věřím, že ji budu dělat i nadále. Neběhám totiž jen pro sebe, ale i pro ně.