Mé běžecké vzory

Když jsem s běháním začínal, tak jsem o něm nevěděl takřka nic až na to, že musím klást nohu před nohu v rychlejším tempu než při chůzi. Moje jediná touha, která byla zároveň cílem, bylo cítit se lépe a lépe také vypadat. Pokud jsem měl nějaké vzory či idoly, jednalo se o fotbalisty nebo hokejisty. Těmto sportům jsem propadl a měl je rád, ale běh a celkově i atletika byla pro mě nová, dosud neprobádaná disciplína, proto jsem o ní neměl téměř žádné ponětí. To se změnilo poté, co jsem své běžecké snažení zúročil v prvních závodech. 

Náhle jsem začal objevovat svět běžeckého sportu. Jedním z prvních vynikajících běžců, které jsem na závodech v Brně a okolí začal vídat a které jsem měl tu čest poznat (alespoň ze stránek knihy), byl brněnský ultramaratonec Daniel Orálek. Po přečtení jeho knihy jsem zjistil, jak výborný běžec a hlavně ultramaratonec to je. To, co běhu obětuje, se pro mě stalo inspirací. 

Příkladem nezměrného odhodlání je bezesporu také další brněnský běžec Jiří Homoláč. Velké oběti, které musí přinášet kvůli touze dostat se na Olympiádu, jsou zajisté inspirací pro nespočet běžeckých nadšenců stejně jako pro mě.

V běhu však nejsou mým vzorem pouze tito elitní běžci. Na závodech se setkávám s řadou dalších výborných sportovců a kamarádů, kteří jsou pro mě rovněž inspirací. To samé se dá říci i o mých přátelích z Běžeckého klubu Brno (BKB) a ostatních Sportisimo hvězdách. Tito lidé a sportovci mě inspirují, motivují mě dál na sobě pracovat, vzájemně se podporujeme a jsem rád, že se od nich můžu lecčemu přiučit.