Jak vybrat hokejku

Vybrat si správnou hokejku je mimořádně důležité, jak pro začátečníky, tak pro pokročilé hráče. V tomto článku se vám budeme maximálně snažit pomoci při výběru toho správného modelu. 

Shrnutí

• Strana hokejky - je potřeba vybrat hokejku podle preferované strany držení, tedy buď pravou (pravá ruka dole) nebo levou (levá ruka dole).
• Věk - jde sice o vedlejší parametr, ale dokáže do určité míry poradit, jestli se dívat na kategorii Youth, Junior, Intermediate nebo Senior.
• Tvrdost - volba flexu se odvíjí od výšky a hmotnosti hráče, nejměkčí hokejky mají tvrdost okolo 30 a nejtvrdší mají hodnoty přes 100; volit můžete i preferovaný bod ohybu.
• Délka - správná délka hokejky je po nos hráče (bez bruslí) nebo po bradu (s bruslemi).
• Materiál - dřevěné modely jsou levnější, ale nenabízí tak dobré vlastnosti jako dražší kompozitové hole; pro začátečníky je ale dřevo ideální.
• Tvar čepele - vybírat jde podle míry zahnutí, směru vytočení špičky čepele a dalších atributů.

Ukázat hokejky

Mějte na paměti, že ne všechny zmíněné parametry jsou u všech výrobců k dohledání. V článku najdete komplexní postup, na co se při výběru zaměřit. Ty nejdůležitější charakteristiky v popiscích hokejek najdete.  

Strana hokejky

Absolutně stěžejní parametr, na který si hráč při výběru musí dát pozor, je strana zahnutí čepele. Pro někoho se to může zdát jako banalita, ale je potřeba tento faktor zmínit. Hokejky dělíme na ty s pravým a levým držením. Pokud tápete, vždy hraje roli, která ruka je při držení níž, tedy blíže k čepeli. Pokud je dole pravá ruka, jde o pravé držení, pokud je blíže k čepeli naopak levačka, hledejte hokejku s levým zahnutím. 

Starší a zkušenější hokejisté samozřejmě vědí, na kterou stranu hrají, důležitější je tento parametr při výběru dětské výbavy. Děti většinou instinktivně uchopí hokejku na jejich preferovanou stranu, jakmile jim ji dáte do rukou. Pokud si ale zahnutím nejste jisti, možnou volbou pro malého hokejistu bude i hokejka s rovnou čepelí. 

Rozdělení podle věku

Věk je sice při výběru hokejky vedlejší parametr, ale hned na začátku výběru je dobré si ho všímat. Základní orientační rozdělení obsahuje čtyři věkové kategorie, které se mezi sebou navíc prolínají, protože každý hráč má individuální parametry:

• Youth (zkratka YTH) - 3 až 8 let
• Junior (JR) - 7 až 13 let
• Intermediate (INT) - 11 až 16 let
• Senior (SR) - 14 a více let.

Toto dělení dává hlavně orientační přehled při výběru sportovního náčiní, aby přibližně bylo jasné, do jaké skupiny produktů sáhnout. Správnou volbu je potřeba uzpůsobit konkrétnímu hráči, a to hlavně co se týče tvrdosti hokejky, aktuální výšky a hmotnosti.

Všechny potřebné parametry, které při výběru hrají roli, si však podrobně vysvětlíme v následujících kapitolách.

Tvrdost (flex)

Zatímco volba směru zahnutí čepele je poměrně jasná a nikdo asi nebude dobrovolně zkoušet hrát s hokejkou na druhou stranu, parametr tvrdosti, tedy flexu, už je oříšek, přitom se také jedná o zásadní charakteristiku pro dobrý výkon na ledě. Správná volba tvrdosti totiž závisí na výšce a váze hráče, stejně jako na jeho preferencích. 

Čím menší číslo je uvedené u tvrdosti hole, tím více vám bude pružit. Naopak čím větší číslo, tím těžší bude hokejku prohnout. Obecně se tvrdost pohybuje v rozmezí 30 až 112, nejčastěji používaná hodnota u dospělých hráčů je v rozmezí 80 – 87 flex. U dřevěných holí se tvrdost hole většinou neuvádí.

U mladších hráčů a začátečníků doporučujeme volit co nejpružnější hokejku, s níž se snadněji naučí střílet a kontrolovat puk. U pokročilejších hráčů už závisí na tom, co konkrétnímu hráči vyhovuje. Tvrdost hole by se také měla odvíjet od silového fondu, měkčí hokejka je lepší pro technického hráče, tvrdá naopak pro obránce s razantní střelou.

Jak vybrat správný flex

Jak už je zmíněno výše, vhodná tvrdost hokejky se odvozuje od výšky a hmotnosti hráče, z čehož se dá také usuzovat jeho síla a tedy schopnost správně prohnout hůl při střelbě. 

Použít se může obecný jednoduchý vzorec, kdy od výšky hráče odečteme hodnotu 100 a výsledek průměrujeme s hmotností. Hráč se 175 centimetry a 70 kilogramy by tak potřeboval hůl s flexem okolo 72,5. Jde o průměr hodnot (175 - 100) a 70. Výsledek je ale pouze orientační. 

Navíc je potřeba myslet na jednu důležitou věc. Pokud si chcete upravit délku hokejky, ať už prodloužit nástavcem, nebo častěji zkrátit seříznutím, vždy je nutné myslet na to, že se tím mění i tvrdost hole. Při zkrácení se flex zvyšuje (hokejka je tvrdší), při prodloužení naopak bude flex nižší. Obecně se uvádí, že změna o 2 palce posune hodnotu tvrdosti o 3 body. 

Bod ohybu

Ač se to na první pohled nemusí zdát, tvrdost hokejky není po celé délce stejná. Různé modely mívají totiž svůj bod ohybu, nebo anglicky kickpoint. Jde o pružné místo na holi, přes které se snadněji převede síla a energie hráče do puku, což může ovlivnit hlavně kvalitu střelby. Jednotlivé modelové řady výrobců jsou pak odlišené právě tím, kde je jejich bod ohybu. 

Hokejky se podle umístění kick pointu dělí na tyto základní druhy:

• nízký bod ohybu - hokejka se ohne v oblasti nad patkou hole, což svědčí hlavně útočníkům a technickým hráčům, protože se s nimi dobře střílí zápěstím (puk vyletí rychle od čepele v krátkém nápřahu)
• vysoký bod ohybu - zde se hůl ohýbá prakticky až v místě, kde ji hokejista drží spodní rukou, což je ideální varianta pro silové hráče, zejména obránce, protože se s nimi dobře střílí s dlouhým nápřahem (například tvrdé střely golfákem od modré)
• duální (hybridní) bod ohybu - speciální varianta, která kombinuje oba předchozí typy kick pointů, hokejka se ohýbá na dvou místech, dobrá varianta pro střelbu rychlým švihem i golfovým nápřahem; podobnou funkci zvládají i hokejky se středním kick pointem, tedy jedním bodem ohybu uprostřed (jde o kompromis, kterým však ani v jednom případě nedosáhnete maximální tvrdosti střelby).

Dá se říct, že bod ohybu řeší spíš až výkonnostní hokejisté a profesionálové, pro rekreačního hráče nejde o zásadní parametr. Znovu myslete na to, že při úpravě délky hokejky se posune taky bod ohybu a nemusí tak na sto procent plnit svoji původní funkci. 

Délka

Úplně nejčastějším a nejjednodušším způsobem, jak určit správnou délku hokejky, je zaměřit se na bradu a nos hráče. Pokud hráč nemá nazuté brusle a stojí na zemi, pak by hokejka postavená na špičku čepele měla sahat po nos. Jakmile se postaví s bruslemi na nohou, ideální délka hokejky je přibližně na úroveň brady. 

Pro malé začínající hokejisty je určitě možné vybrat malinko delší hokeju, protože rychle rostou, ale určitě by to nemělo být o více než 5 cm.

Délka hokejky je ale u dospělých do velké míry individuální záležitost. Obránci například často volí delší hokejky, protože je využijí při vypichování puků útočníkům a zkrátka obsáhnou větší prostor. Navíc s delší hokejkou vyvinou prudší střelu. Naopak kratší hokejka může pomoct šikovnému útočníkovi v lepší kontrole a rychlejší práci na kotouči, protože jej nemá daleko od těla. 

Úprava délky

Jak jsme už zmínili, pokud v obchodě neseženete vybraný model hokejky v požadované délce, nemusíte smutnit. Je totiž možné si ji buď prodloužit, nebo naopak zkrátit, což je častější varianta. 

Pro prodloužení hokejky je potřeba si pořídit speciální nástavec a pomocí horkovzdušné pistole a lepidla jej spojit s koncem držadla hole. Naopak zkrácení hokejky je dobré dělat pilkou s jemnými zuby, konec začistěte pilníkem a nasaďte koncovku. Aby se vám při řezání moc netřepila vlákna, můžete dané místo oblepit izolepou.  

Jak jsme už upozorňovali, při jakékoliv úpravě délky hole myslete na to, že se vám změní její tvrdost. Při zkrácení se flex zvýší a hokejka je tak tvrdší, při prodloužení zase flex klesá a hůl je měkčí.

Materiál

V dnešní době se nejčastěji používají kompozitové hole, které opravdu preferuje drtivá většina hráčů. Kompozit se skládá ze sklolaminátu a určitého množství karbonových vláken, případně jiných složek jako kevlar a grafit. Čím více karbonu, tím lehčí hokejka, ale musí se najít správný poměr, protože karbon je křehký. 

Dřevěné hokejky mají svou největší slávu za sebou, ale i v současnosti si najdou své místo. Například jde o výbornou variantu pro malé začínající hokejisty, protože se s nimi naučí dobře vést puk, jsou odolnější a finančně vás nezruinují, když hráč postupně roste a potřebuje často delší a delší hole. 

Obě varianty mají své výhody i nevýhody, které jsou naznačené v následující tabulce.

Grip

U materiálu můžeme zmínit také povrchovou úpravu hole, tedy takzvaného shaftu, za který se hokejka drží. Základní modely hokejek si s povrchem shaftu moc hlavu nelámou, zkrátka jsou nalakované barvou. To ale může být problém v případě, že se hokejista začne potit a zvlhnou mu rukavice. Hokejka mu bude snadno vyklouzávat z rukou.

Většina lepších hokejek je kvůli tomu vybavená takzvaným gripem, což je vlastně pogumovaná část shaftu. Díky gripu se zlepšuje cit při držení hokejky a také ovladatelnost při vedení puku. Hráči poskytne stabilní oporu, aby se do hole mohl zapřít a rukavice mu neklouzaly.

Tvar čepele

Jednotliví výrobci nabízejí různá zahnutí, které se mohou více či méně lišit v míře zahnutí nebo třeba směru, kterým je vytočená špička. Čepele najdeme pod různými označeními jako GP22, PS112, PS188 a podobně, což je poměrně nepřehledné, většinou jsou si totiž hodně podobné. Jednou z možností je zkoušet různé varianty a vybrat si tu ideální. 

Míra zahnutí, neboli otevřenost/uzavřenost čepele, ovlivňuje vedení puku. S rovnější čepelí se dobře střílí golfovým úderem, ale se zahnutější bude hokejista lépe kontrolovat puk na holi, což je lepší například pro začátečníky. Vytočení špičky zase ovlivní schopnost zvednout puk například do horní části branky.

Výběr dětské hokejky

Jak jsme už zmínili na začátku, pro děti orientačně vybírejte hokejky ze tří kategorií, tedy Youth (3 až 8 let), Junior (7 až 13 let) nebo Intermediate (11 až 16 let). Dětské kategorie se prolínají a je nutné volit správnou délku podle výšky a tvrdost na základě váhy hokejisty. 

Varujeme před pořizováním dospělých hokejek, které jen seříznete podle výšky dítěte. Seniorské hole jsou totiž daleko tvrdší, než je potřeba u menší postavy, dítěti bude puk odskakovat a hokej mu znechutíte. Navíc se mu bude hokejka špatně držet, protože bude mít problém uchopit širší shaft. Dětské hokejky mají také proporčně menší čepele.

Zahnutí a délka

Prvním krokem bude zjistit správné zahnutí hole. Děti uchopí hokejku většinou instinktivně, když jim dáte hokejku do ruky. Podle spodní ruky se pak volí pravé nebo levé zahnutí. 

Při volbě nebo úpravě délky dbejte na pravidlo, že hokejka sahá po nos, pokud je hokejista bez bruslí, naopak když si je nazuje, má mu sahat po bradu. Můžete počítat s tím, že dítě rychle poroste, i tak ale nechte hokejku maximálně o 3 až 5 cm delší, jinak se mu s ní nebude dobře zacházet.

Tvrdost

Nejnižší hodnoty tvrdosti začínají okolo 25 až 40 u hokejek s označením Youth, až 70 až 75 u Intermediate holí, které jsou ideální pro přechod mezi dětskou a dospělou kategorií. Řiďte se specifikacemi a tabulkami pro správné určení tvrdosti podle hmotnosti dítěte, aby bylo schopné s hokejkou dobře pracovat a prohnout ji.   

Materiál 

Pro nejmenší děti je ideální koupit dřevěnou hokejku, se kterou se dokáží dobře sžít a kontrolovat puk, navíc trochu ušetříte. Navíc tento materiál víc vydrží pády nebo dětské plácání hokejky o hokejku. S kompozitovými modely doporučujeme začít až po úvodní sezoně nebo dvou, pokud je dítě opravdu zapálené do hokeje a chcete do koníčku investovat.   

Brankářské hokejky

Další speciální kategorií je výběr hokejky pro gólmana. Dětské hole do velké míry vychází z obecného postupu, jak jsme jej vysvětlili v předešlých kapitolách, brankářské hokejky jsou ale o dost specifičtější záležitostí. 

Je potřeba dávat pozor na výběr správné strany zahnutí čepele, tedy gard, a její tvar, stěžejní je délka příložníku, bazírovat ale můžeme například i nad materiálem.

Zahnutí čepele - gard

Stejně jako u klasické hráčské hokejky, volíme mezi dvěma variantami, ale tím, že se většinou drží hokejka jen v jedné ruce, může v označení být trochu guláš. Vždy se totiž určuje levé nebo pravé držení podle ruky, která je při držení hole dole (pokud bychom ji drželi oběma rukama):

• levé držení - označované také jako klasický gard (případně anglicky regular); jde o variantu, kdy brankář drží hokejku vyrážečkou v pravé ruce a lapačku má vlevo, zahnutí čepele směřuje doprava
• pravé držení - této variantě se říká obrácený gard (full right); vyrážečka je v levé ruce, která drží i hokejku, lapačka je na pravé ruce, čepel se stáčí doleva.

Tvar čepele

Nejen směr, ale také tvar zahnutí čepele je věc, kterou můžete při výběru hokejky řešit, i když jde spíše o vedlejší záležitost. Závisí to na samotném brankáři, co mu nejvíce vyhovuje. 

Zahnutější čepel je vhodnější pro kontrolu puku například při vyhazování od branky. S rovnější čepelí se daleko hůř zvedá puk do vzduchu, ale někomu může jednodušší zahnutí vyhovovat například při zastavování puků u mantinelu a podobně.

Délka příložníku

Vybrat adekvátní parametry příložníku je esenciální část volby brankářské hokejky. Jde o rozšířenou část od patky hole až po zúžení, kde se hůl drží. Často se délka příložníku vyjadřuje v palcích (1 palec = 2,54 cm). Potřebná délka příložníku vychází z výšky brankáře, roli může hrát také brankářský styl (pokud má například gólman širší postoj, bude potřebovat mírně kratší hokejku).

I u brankářských hokejek narazíme na několik kategorií rozdělených podle věku. 

Správný příložník

Výběr adekvátní délky příložníku je velmi důležitý pro správný postoj brankáře. Hlavním cílem je, aby brankář měl tak dlouhý příložník, že při klasickém brankářském postoji je celá délka spodní hrany čepele na ledě. Přitom ramena jsou ve stejné výšce a stejně tak vyrážečka a lapačka. V rozkleku je pak hokejka také celou hranou čepele na ledě a adekvátně před brankářem.

Při špatné volbě délky příložníku mohou nastat různé problémy:

• Krátký příložník - hokejka je moc vysoko a buď je čepel úplně ve vzduchu, nebo se opírá o led jen špičkou, což je samozřejmě špatně kvůli nebezpečí inkasování branky mezi betony, navíc přirozeně klesá i ruka s vyrážečkou.
• Dlouhý příložník - v postoji se hokejka dostává do pozice, že se hrana čepele opírá o led pouze patkou, znovu se tak otevírá prostor mezi betony; jakmile chce brankář srovnat hůl pod nohama, vyrážečka se dostává do nepřirozené vyšší polohy.

Materiál

I materiál, ze kterého je hokejka vyrobená, může určitým způsobem ovlivňovat práci gólmana. Na výběr je obecně ze tří materiálů a každý z nich má určité výhody a nevýhody. 

• Dřevo - dřevěné brankářské hokejky jsou už spíše upozaděné, nevýhodou je hlavně jejich vysoká hmotnost, což zpomaluje reakce. Dřevo je sice hodně odolné, ale na druhou stranu do sebe nasává vlhkost, takže časem degraduje. Nevýhodou je také to, že dřevo nemá žádné tlumení, takže se všechny vibrace a údery přenáší do rukou brankáře. Pozitivem je nízká cena. 
• Pěna - ve srovnání s celodřevěnými hokejkami jsou o dost lehčí, což usnadňuje zákroky i práci na puku. Pěna (společně se dřevěným skeletem) se používá hlavně na čepel a příložník, držadlo už bývá ze dřeva, u dražších hokejek se může objevovat doplnění o kompozitové části. Cena je vyšší než u dřevěných hokejek. 
• Kompozit - Spojení sklolaminátu a karbonu (či dalších složek) je vhodné hlavně pro zkušenější gólmany, zajistí výborný cit na hokejce, materiál nedegraduje vlhkostí a je velmi lehký, což ještě vylepšuje rychlost reakcí a kontrolu puku, protože kompozit dobře tlumí vibrace. Nevýhodou je křehkost materiálu a vysoká cena u lepších modelů holí.

Ukázat hokejky