Kousek za skalkou je tabule, která vypráví, co se zde před lety stalo.

Havraní skála vstoupila do povědomí široké veřejnosti 22. června 2006, kdy zde vypukl obrovský požár. Příčinu se nepodařilo nikdy spolehlivě zjistit, ale skoro dva měsíce trvající sucho a hojnost návštěvníků v lokalitě, z nichž řada nerespektovala zákaz kouření, vykonaly své. Hašení požáru trvalo celý týden a podílelo se na něm postupně více než 400 lidí. Povolán byl i vrtulník.
Shořelo 18 hektarů lesa, převážně borovicových porostů. Protože se plocha nachází na území národního parku, nebyla následně upravena běžným lesnickým způsobem (těžbou, výsadbou). Z rozhodnutí správy národního parku byla ponechána samovolnému vývoji. Jediným lidským zásahem v lokalitě bylo vykácení pásu lesa kolem turistické stezky vedoucí na Mariinu vyhlídku a její oplocení, aby se zamezilo pohybu veřejnosti v ploše požářiště. Díky tomu zde vznikla unikátní přírodní laboratoř, umožňující sledování přirozeného vývoje rostlin na ploše zasažené požárem. Však to sami u Mariiny skály uvidíte.

A teď už po dřevěných schodech vzhůru až k chaloupce nalevo. ☺ Je to vlastně vodárna! Už ji vidíte? Zásobování ozdravovny pitnou vodou bylo zpočátku plánováno z pramene Renzenborn v Haťovém dole. Při proutkařském průzkumu, který mimo jiné pátral po zdrojích vody i v okolí nedalekého skalního hrádku Falkenštejn, byl nakonec nalezen v hloubce 45 m vydatný pramen v rokli zvané Eichhorngründel. Svou mocností mnohonásobně převyšoval plánovanou průměrnou denní spotřebu ozdravovny (37 990 litrů). V rokli právě jsme. Najdete trubku v zemi?

Půjčíme si i druhou část textu z tabule. ☺ Autorem projektu vodovodu byl ústecký architekt Ernst Rücker. Níže položená cihlová stavba – původně osvětlovaná čtyřmi okny a větraná střešními otvory – chránila studnu eliptického půdorysu (1,9 x 1,2 m). Druhý objekt zakrýval vodní rezervoár o objemu 45 m3. Výtlačná výška od čerpadla k výškovému rezervoáru činila 56,42 m, délka litinového potrubí 80 m. Rozbor vody prokázal zvýšené množství kyseliny uhličité, voda byla proto neutralizována instalovaným filtrem s mramorovou drtí. Realizace stavby byla svěřena ústecké firmě Ing. Hans Straube. Vodovod pro ozdravovnu stál 149 885 Kč a je dodnes v provozu.

Tak a teď nadechnout a ťapat. Čeká nás nejprotivnější část cesty – desetiminutové stoupání. Než dolezeme, řekneme si něco k vyhlídkám, které na nás na skalách čekají. Marie, Vilemína a Rudolf jsou knížecí jména vepsaná do zdejších skal. Všechny tři jetřichovické vyhlídky jsou pojmenované po členech rodu Kinských, kteří zdejší českokamenické panství vlastnili.
Už v první polovině 19. století začali Kinští, tehdejší majitelé panství v okolí dnešní obce Jetřichovice, zpřístupňovat zdejší hluboké lesní hvozdy a skalní útvary. Hned na několik okolních vrchů a skalních stěn nechali vybudovat schody, lávky, upravit k nim cesty a na vrcholech vystavět dřevěné vyhlídkové altány. Ze všech vyhlídek se otvírají úchvatné daleké výhledy do širokého okolí.
Jmenuje se, děti, někdo z vás Maruška, Vilemínka, nebo Ruda? Pokud ano, vyhlašujeme je pro dnešní den královskými hlídači červené turistické značky. Když se zdejší místa jmenují po vás, jistě to tady budete dobře znát. Půjdeme-li za vámi, neztratíme se. ☺
Od rozcestníku stoupáme strmě po schodech vzhůru až na pískovcovou plošinu – Mariinu vyhlídku. Není to úplně jednoduché a bezpečné, a proto se, děti, raději přidržujte rodičů. Rodiče, vy si děti držte. Ale to vám nemusíme povídat… Je možné, že bude vyhlídka zavřená, protože se zde plánovala rekonstrukce zábradlí. Tak uvidíte…☺

V roce 1856 nechal na vrcholku Mariiny skály postavit Ferdinand Bonaventura altán v podobě řeckého templu. Zároveň skálu pojmenoval po novomanželce Marii Anně Kinské, rozené princezně z Lichtensteinu. Předtím nesla pískovcová skála jméno Velký Ostrý. Vždy před příjezdem vrchnosti býval na střeše altánu vyvěšen prapor s erbem Kinských. 

Dřevěný altán na vrcholu byl obnoven v roce 2006. Původní přístřešek zničil požár. Vyfoťte se zde a fotku nasdílejte ☺

A my teď, děti, vyzkoušíme, jestli jste dávaly pozor.
Jak se jmenovala kněžna, jejíž jméno skála nese?