Les připomíná existenci osady, která zanikla za třicetileté války. Její obyvatelé těžili železnou rudu, pálili uhlí a vyráběli dehet. Nádhernou cestou přicházíme k pasece, z níž je vidět altánek na vrcholu Rudolfova kamene. Výstup na něj je hodně náročný: Příkrými schůdky ve skále přes můsteček těsně okolo skály, po pěšince a po žebřících, po nichž doslova vyšplháme k zábradlí, kde se už jen po holé skále doškrábeme na vrchol. Úchvatný kruhový výhled ale stojí za námahu. Dětem ovšem výstup nedoporučujeme. I nám dal docela zabrat, a to je nám více než čtyřicet. Nebo možná právě proto! ☺ Rudolfův kámen – zvaný též Ostroh a dříve Vysoký kámen – nese jméno knížete Rudolfa Kinského od roku 1824. Toho roku skálu navštívil a později zde nechal vybudovat přístřešek. Rudolf Kinský byl v pořadí 6. knížetem v přímé linii a byl otcem Ferdinanda Bonaventury Kinského. Jeho manželkou byla hraběnka Vilemína Alžběta rozená Colloredo-Mannsfeldová. Podporovatel vědy a umění. Přispěl k založení Matice české. Podporoval národní obrozence – Františka Palackého, F. L. Čelakovského či P. J. Šafaříka. V boudičce jsme našli spacák i svíčky. No, nocovat bychom tady nechtěli. Představa, že se nám chce čůrat a ve tmě lezeme přes ty srázy dolů... Nyní sejdeme širokou úžlabinou až na šotolinovou cestu, po které sestoupíme asi kilometr na rozcestí Pohovka. Cestou můžete počítat ptačí budky a na Pohovce si samozřejmě MUSÍTE odpočinout. ☺ A taky se zde musíte vyfotit, pokud chcete vyhrát nějaký dáreček.

Jak se jinak říká pohovce?