Právě sem totiž pravděpodobně vede z hradu Okoř tajná chodba. Podle proutkařů je první podzemní chodba vycházející z hradu dlouhá asi jen 250 metrů a končí hned za silnicí pod hradem. Zřejmě sloužila jako úniková cesta v době nebezpečí. Druhá chodba prý pokračuje směrem na Tuchoměřice, což není nelogické, když si uvědomíme, že zdejší zámek stejně jako Okoř vlastnil po určitou dobu stejný majitel, tedy jezuitský řád. Jak jsme se dočetli, z Tuchoměřic podzemní chodby pokračují dvěma směry. Jednak přes křižovatku lesních cest u Juliány do Statenic, jednak do Kněževsi.
Existenci kněževské chodby potvrzuje z vlastní zkušenosti pan Radoslava Bušek z Olomouce. V roce 1939 jako desetiletý bydlel s rodiči asi půl roku ve starém domě v Kněževsi. Vyprávělo se, že odtud vede podzemní chodba do kláštera v Tuchoměřicích. Pan Bušek prý část chodby tenkrát objevil. Byla asi dva metry vysoká a metru a půl široká a podle terénu klesala severním nebo severovýchodním směrem. Po více než patnácti metrech se ale stávala nebezpečnou, protože se místy povalovaly vypadlé kameny. Přesto se ve světle baterky dalo poznat, že chodba pokračuje. 

Kdo ví, třeba se jednou skutečně podaří objevit další podzemní prostory a v nich velký poklad, který podle pověsti ukrývají. (Vypráví se také pověst o zazděném zlatém střevíčku.) Občas někdo z místních nějaké to sklepení či podzemní sluj objevil, nakoukl, povyprávěl o zážitku v hospůdce… A zapomnělo se. 

V 19. století se snad při jednom pátrání podařilo objevit síň s nápisem Letha Panie 1456 kopali jsme zde…, doplněným vyrytým obrázkem střely.

Lézt do neznámých podzemních prostor je totiž o ústa. Současníci vchod do hlubin sice hledají, ale naštěstí se jim to nedaří. Když jsme u toho střevíčku, ve které pohádce ho hlavní hrdinka ztratila?
Jak se jmenoval plod, ve kterém byly schovány šaty?