Nyní budeme po žluté značce chvilku stoupat. Takže je čas říct si něco ke slavné knížce. 

Vypráví o prosté, ale velmi moudré a laskavé venkovské ženě, které si okolí pro její zkušenosti náramně vážilo. Děj se rozvíjí od babiččina příchodu na Staré bělidlo, kam přijela za vnuky dožít. Což se, jak už víme, v reálu nepodařilo. V knize ano. 

Vyprávění zachycuje každodenní události v rodině panského kočího Pankla a okolí až do chvíle babiččiny smrti. Autorka spojuje příběh s barvitým líčením lidových zvyků a obyčejů v průběhu roku a popisem krás okolní krajiny. Dílo je jedinečným obrazem života českého venkova v 1. polovině 19. století.

Božena Němcová psala Babičku po smrti syna Hynka, kdy se navíc potýkala s nemocemi, chudobou a policejním sledováním. Začala ji psát v pražské Ječné ulici koncem roku 1853 a dokončila v létě roku 1854 ve Vyšehradské. Babička byla publikována v létě roku 1855 ve čtyřech sešitech. Jak šel čas, stala se jednou z nejúspěšnějších českých knih. Dosáhla více než tří stovek českých vydání a byla přeložena do více než dvaceti cizích jazyků.

A teď pozor, pozor! Těsně před vrcholem kopce žlutá značka odbočuje doleva. Jdeme po ní. Zároveň se napojujeme na Naučnou stezku Jakuba Míly. Kdo Babičku četl, ví, že jde o jednu z postav slavné knihy. Předlohou literární postavy byl člověkem téměř shodného jména – Jakub Míl –, kterého Božena Němcová osobně znala. V roce 1838 převzal Jakub rodinný majetek na Žernově a později se dle rodinné tradice stal rýzmburským lesním hajným. Příběh Míly a Kristly však skutečnosti neodpovídá, je smyšlený.

Naučná stezka nás vede lesem vysoko nad řekou až k altánu hradu. Než do něj vejdete, podívejte se doprava. Pokračuje tam modrá značka, tak ať ji potom nehledáte.  

Na skalním ostrohu nad řekou Úpou byl ve 14. století postaven hrad, jehož úkolem bylo chránit stezku z Čech do Slezska a Polska. V držení hradu se vystřídalo mnoho pánů a rodů – například páni z Dubé nebo Bedřich Kounic a naposledy rod Smiřických. V 17. století stavbu srovnala se zemí císařská vojska a také Švédové. Když se stavěl Ratibořický zámek, část stavebního materiálu byla přivezena z chátrajícího Rýzmburku. Dnes jsou zbytky základů hradu zarostlé stromy.

 
V roce 1798 na skalním ostrohu vyrostl Rýzmburský altán. Nechal ho postavit vévoda Petr Kurónský, otec Kateřiny Zaháňské. Uprostřed altánu byl umístěn tlustý jedlový špalek, který připomínal pověst o silném Ctiborovi. V roce 1962 byla v Rýzmburském altánu zřízena Pamětní síň bájí a pověstí Boženy Němcové, která se však nezachovala. Rýzmburský altán prošel v minulých letech náročnou rekonstrukcí. Prohlédněte si mapu a…

Opište první slovo nápisu.