Při prohlídce vedou první kroky návštěvníků na terasu k asi čtyři sta let starého stromu, kterému se říká Lípa neviny. 

Pojí se s ním dávný příběh o nespravedlivém soudu nad jistým Janem Vlčkem, zbrojnošem hradního pána Jindřicha Prakšického ze Zástřizl. Jeho družina jednou v lese pronásledovala pytláka. Podařilo se mu prchnout, byl v něm ale poznán Vlčkův přítel. Pán proto pojal podezření, že ho Vlček nechal utéct schválně. Marně mladý muž přísahal, že je nevinný… Byl odsouzen k trestu smrti. Těsně před popravou Vlček požádal o splnění posledního přání: Vyhrabe ze země malou lípu, zasadí ji kořeny vzhůru, a pokud se do jara zazelená, bude to důkaz jeho neviny. 

Soudce prý zviklala Vlčkova jistota natolik, že se rozhodli s popravou počkat. Ke všeobecnému údivu se lípa na jaře zazelenala. Vlček byl osvobozen a hradní pán ho bohatě odškodnil. I když historka působí neuvěřitelně, sami se při návštěvě Buchlova můžete přesvědčit, že tvar větví staré lípy opravdu více než korunu připomíná kořeny. Přestože je lípa stará již několik staletí, odborníci žasnou, jak je stále zdravá a plná života.

Pokud jste si prohlédli hrad, vydejte se k parkovišti a najděte zelenobílou značku naučné stezky kolem Buchlova. Jestli máte hrad za zády a parkoviště po pravé ruce, jděte doleva.

Tady stezka začíná. Končí zase u parkoviště, u první uvítací tabule.
Na stezce je pro návštěvníky připravena řada poučení. Tabule seznamují s územím spravovaným Lesní správou Lesů ČR Buchlovice, zrozením lesa a jeho obnovou, hlavními lesními dřevinami Chřibů, pěstováním lesa a ochranou přírody, ale také s pověstí o Čertově sedle.

Posadit se na něj můžete, když si na rozcestí Pod Barborkou lehce zajdete doleva. 

Sice jsme na Buchlov jeli právě za čertem, ale věřte, že tomuhle pekelníkovi by bylo lepší se vyhnout. Z jeho sídla už tu naštěstí zbyla jen tahle sedačka, skalní kasička a pár stop od kopyt, takže se bát nemusíme, jenže… Podle pověstí se vydával za rytíře a kouzelnou silou svedl na své tvrzi řadu dívek. Většina už se nikdy nevrátila domů. Našly se jen jejich kostry.

Pokud jste si udělali odbočku za čertem, je potřeba se nyní vrátit zase zpátky na naučnou stezku a pokračovat po ní. Držíme se zelenobílých značek… 

Ale co to? Těsně za odbočkou k Čertovu sedlu značky na louce zmizí. Nezmatkujte a držte se pod lesem. Jak do něj vejdete, zase se objeví. ☺
Z lesní tišiny na vás vykouknou dřevěné sochy zástupců lesní zvěře – daňka skvrnitého, muflona obecného, prasete divokého, jelena lesního, srnce obecného a lišky obecné. To se asi dětem bude líbit nejvíc! Kdo si je osedlá? To by bylo prima, kdyby nás teď do krpálu ke kapli popovezli, že? 

Že by to na lišce nešlo? Ale šlo, však si vzpomeňte na Budulínka. 

Kterou písničku zpívala babička s dědečkem, když se snažili z nory vylákat lišku a její liščátka? 

„Máme doma housličky a pěkný bubínek, jsou tam dvě lištičky a náš Budulínek.“

Zpíváme a šlapeme ke kapli sv. Barbory, kde na vás čeká poslední otázka. Vydechneme, nadechneme a jdeme hledat sochu před kaplí ☺ 

Co má Panna Marie na hlavě?