Vidíte stádo daňků? Ti se mají! Klidně si leží na louce a ničeho se nebojí! V dálce můžete zahlédnout i muflony.  

Než si vyhlédnete nějaký pěkný vykotlaný strom, do jehož dutiny zašeptáte přání, řekneme si něco jak k oboře, tak k muflonům. Celý hradní vrch je totiž přírodní památkou. Jeho staré bučiny poskytují útočiště vzácným druhům rostlin a živočichů. V 16. století byla biskupem Vilémem Prusínovským v podhradí založena obora. Původně zde byli chováni pouze daňci. Nikoli pro krásu a z ekologických důvodů, ale zejména pro biskupské kuchyně v Olomouci a Kroměříži. Že je tam neposílali jako pomocné síly ani pro obveselení daňčím hopsáním, je jasné, že? ☺

V polovině 18. století byla obora přemístěna na kopec pod hrad, kde se nachází dodnes. Od roku 1900 byl zahájen chov muflonů. Dnes zde žije asi 150 daňků a 150 muflonů. 

Mufloní berani váží 50 kg. Na hlavě mají zatočené rohy, po „myslivecku“ toulce. Od paroží jelenů liší tím, že jsou duté, nevětvené a zvěř je neshazuje. Jsou produktem kůže jako srst či spárky, nemají charakter kosti. Pořádné rohy rostou pouze beranům, kteří je potřebují, aby uspěli v soubojích. Bývají dlouhé až 80 cm. Mufloní dámy jsou buď bezrohé, nebo mají jen malé růžky, dlouhé nejvýše 16 cm. Povrch toulců je pokryt vruby, podle nichž je možné určit věk zvířete. Funguje to podobně jako letokruhy u stromů. Je docela škoda, že my nic takového nemáme. Nikdo by nemohl lhát, že je mu víc či míň. 

Od zvířátek ke knížkám. Vidíte krásnou dřevěnou knihobudku? A dřevěnou zvonkohru? 

Zkuste najít kmen přikrytý stříškou, na kterém je také kniha. Je dřevěná a o něco návštěvníky prosí.

5. Opište první slovo z knihy.