Leoš Janáček, jedna z nejoriginálnějších osobností české a světové hudební moderny, se narodil 3. července 1854. Nejprve studoval klášterní školu v Brně, kde se mu dostalo základního hudebního vzdělání. Poté odešel do Prahy, kde studoval na varhanické škole. Dalšího hudebního vzdělání se mu dostalo v Lipsku a Vídni. Velice brzy se oženil se svou šestnáctiletou žákyní Zdeňkou Schulzovou. Za rok se jim narodila dcera Olga, později syn Vladimír. Oba však zemřeli. Syn se nedožil ani tří let, dcera zesnula v jedenadvaceti.
Na počátku skladatelské dráhy byl Janáček inspirován moravskými lidovými písněmi. Užíval nápěvů, studoval rytmiku a intonaci řeči a posléze vše originálně převáděl do své hudby. Po vzoru Dvořákových Slovanských tanců složil podobný komplet – inspirovaný lidovou hudbou rodného kraje – s názvem Lašské tance.

Víte, co je Lašsko? Etnografický region ve východní části českého Slezska a severovýchodním cípu Moravy. Rozprostírá se po obou březích řeky Ostravice, dále v povodí řek Odry, Lubiny, Ondřejnice, Jičínky a Sedlnice. Lašsko vyniká folklórem, především typickým tanečním stylem. Kde si myslíte, že jste právě teď? Právě v Lašsku! ☺

Podle spisovatele Maxe Broda se o to, že se Janáček nemohl dlouho prosadit, „postaral“ profesor Zdeněk Nejedlý, muzikolog, který ho neměl rád. Když však byl po druhé světové válce vyzdvihován folklór, obrátil a začal Janáčka naopak horlivě vyzdvihovat. Mezi Leošova nejznámější díla patří hudba k Šárce, Její pastorkyni, Výletu pana Broučka, Příhodám lišky Bystroušky nebo Věci Makropulos.

Jeden z nejvýznamnějších světových skladatelů zemřel náhle v ostravské nemocnici 12. srpna 1928 na zápal plic. Nachladil se za svého prázdninového pobytu právě zde v Hukvaldech.

Rychle zabalit do teplého oblečení, ať nenastydnete jako Leoš!

Areál hukvaldského hradu s přilehlou oborou je od roku 1994 pravidelně na začátku léta dějištěm mezinárodního hudebního festivalu Janáčkovy Hukvaldy. 

Procházíme krásnou alejí kaštanů. Naproti nim stojí ve stráni celé šiky buků. Jeden vedle druhého jako vojáci… Než se dostaneme k nejstarším stromům v parku, konečně si řekneme něco o hradu. Pokud se chystáte na prohlídku, číst nemusíte. Vše vám řeknou. Pokud jen nakouknete na nádvoří, počtěte si. ☺

První zmínky o hukvaldském hradu pocházejí z roku 1285. Za zakladatele jsou považována německá hrabata z Hückeswagenu. Rytíř Arnold přišel do českých zemí na pozvání českého krále Přemysla Otakara I., aby zde zprostředkoval sňatek Přemyslovy dcery Anežky s anglickým králem Jindřichem III. K sňatku sice nedošlo, ovšem Arnold už v diplomatických službách českého panovníka zůstal a dostal od něj území na severovýchodě Moravy. Právě zde patrně až některý z Arnoldových potomků založil někdy po roce 1250 hrad Hukvaldy.

Kdo řekl Arnold Schwarzeneger? Tak ten to není! ☺

Směřujeme do prudké zatáčky. Stojí v ní strom, v jehož kmeni je vrostlá tabulka s nápisem. Vidíte ji? A vidíte překrásné staré stromy, co mají kořeny jako chobotnice? Ty už tady stojí opravdu dlouho… Jen kdyby lidé přestali do jejich kůry rýt letopočty a monogramy!

V polovině 14. století hrad poprvé získali olomoučtí biskupové, kteří zde poté byli nejčastějšími vládci. V roce 1465 získal hrad český král Jiří z Poděbrad, který jej vzápětí prodal zpět olomouckému biskupství. Za vlády pánů z Boskovic došlo k mnoha významným stavebním úpravám. Stejně tomu bylo i po jejich smrti na počátku 16. století, kdy se Hukvaldy znovu a tentokrát definitivně vrátily olomouckému biskupství. Od té doby drželo biskupství Hukvaldy téměř nepřetržitě až do roku 1948, kdy byl hrad zestátněn.

Hrad nebyl zřejmě nikdy dobyt. Vděčí za to vynikající strategické poloze i masivnímu opevnění. Strmý kopec pod hradem byl totiž z obranných důvodů původně nezalesněný, případní nepřátelé proto prakticky nechránění a shora lehce zranitelní. Také proto Hukvaldy během třicetileté války odolaly útokům Valachů, Dánů a snad i Švédů. Dánská vojska hrad v roce 1626 údajně obléhala dokonce devět měsíců. Marně.

Za třicetileté války Švédové podle lidové povídačky hrad dobyli. Jediný, kdo o jejich vpádu nevěděl, byla hradní kuchařka. Vařila zrovna hrách k obědu. Pohlédla z okna a zděsila se. Švédové zrovna odzbrojovali posádku. Popadl ji obrovský vztek. Skočila k peci, zapíchla vařečku do kaše, protože pro Švédy přece vařit nebude, a utekla. Hukvaldský hrad se po odchodu Švédů začal pomalu rozpadat. Nejprve zetlelo dřevo, pak se začaly sypat kameny ze zdí. A z jasanové vařečky zapíchnuté v hrachu za dvě stě let vyrostlo mohutné stromisko. ☺

Před námi je strom, který vypadá jako sloní noha, ale jasan to není. O kousek dál tabule s vyprávěním. Podobných stromů je zde sedm a obvody jejich kmenů mají skoro 5 metrů. Víte, které to jsou? Zkusíte je obejmout? 

7. Napište název stromu.