Stále se držíme zelené turistické značky. Povede nás kolem hřbitova do lesa stezkou, která snad už ani není stezkou, ale spíše ztrácející se lesní pěšinkou, po křížové cestě až ke kapli Panny Marie Klokotské.

Za chvíli začneme pomalu klesat k řece. Příroda je zde nádherná, ale po dešti to dost klouže. Potkáváme mnoho lesní zvěře – srnky, jeleny, zajíce. Občas na nás vykouknou králíci Bob a Bobek. ☺ Znáte večerníček o králících z klobouku?  

U řeky most nepřekročíme, zůstáváme na stejné straně řeky. Proti proudu se po asfaltce vracíme směrem k městu. Jsou zde krásné prvorepublikové vily, třeba Riviéra hned nad vámi. A také krásné vzrostlé vrby. Z těch by byly pomlázky!

Cesta po levém břehu řeky Lužnice, po níž právě jdete, se v roce 1895 začala proměňovat v turistickou stezku do Příběnic. Později získala jméno Harrachova cesta. Dokončena byla v roce 1899. V červnu 1901 při ní byla postavena besídka, která v 50. letech 20. století zanikla. V 60. letech byla na pravém břehu postavena nová restaurace Harrachovka, jež počátkem 90. let zanikla. Od roku 1999 je Harrachovka přestavěna a zmodernizována a slouží po celý rok, tedy i v zimních měsících. Zabijačkové, zvěřinové a kachničkové hody se staly vyhledávanou zábavou v pošmourných dnech. Však můžete sami ochutnat. Už jste u ní? 

Asfaltka nás nyní vede ke krásnému obrovskému mlýnu. Je to Benešův mlýn a tyčí se jako strážce nad řekou Lužnicí. Ta je zde také nádherná a poskytuje mnoho zábavy. Jezdí po ní vodáci a v peřejích trénují kajakáři. 

6. Do které řeky se Lužnice vlévá?