Užijte si s dětmi dobrodružnou výpravu mezi rašeliništi a vyhrajte hodnotné ceny! Osada Kladská s oborou a zámečkem na vás čeká v Karlovarském kraji u Mariánských Lázní a je chráněnou památkovou zónou.

 

Vytisknout mapu a instrukce

Legenda pro rodiče a popis trasy

Milí cestovatelé,

zveme vás do jedné z nejstarších a největších přírodních rezervací na Karlovarsku a do nejcennější části Slavkovského lesa. Rezervace byla vyhlášena na pěti rašeliništích v okolí Kladské už v roce 1933. Že se bojíte bahna a smrádku? Tak to nemusíte…

Dobrodružná cesta pro všechny děti vede po dřevěných roštech a je plná úkolů nejen od nás, ale i od tvůrců stezky. Kdy jindy se vám podaří strávit odpoledne v tajze! Kočárek se dá v zimě dobře nahradit sáňkami. Sníh se drží poměrně dlouho, takže na jaře i na podzim jsou lepší pevnější boty.

 

Dopis dětem

Ahoj kluci a holky, dnešní cesta za hádankou povede tajgou kolem rašelinišť, tak pozor, ať v nich nezapadnete. Tak jako u ostatních našich výletů, i k tomuto výletu jste dostali originální mapu s vyznačenou trasou. Pokud půjdete po správné cestě, budete se pozorně rozhlížet, číst správné texty a poslouchat to, co vám budou říkat vaši rodiče, jistě dokážete odpovědět na všechny dnešní úkoly.

Praktické informace

 Délka trasy:

2 - 4 km

 

 

Obtížnost:

Velmi lehká a atraktivní trasa kolem rybníka, je zde mnoho her a úkolů pro děti.

Projedete tudy i na vozíčku, s kočárkem nebo se psi na vodítku. Kola nechte tentokrát doma. 

Pokud je špatné počasí nebo hodně sněhu, výlet raději odložte.

 

 

Vzdálenost od Prahy a jak se tam dostat:
180 km ujedete za cca dvě a půl hodiny. Od Plzně (dálnice D5) dálniční sjezd exit 128 – Bor; Chodová Planá odbočka Mariánské Lázně, a pak směrovkami na Lázně Kynžvart a na Kladskou. Příjezd přímo z Mariánských Lázní byl při psaní výletu omezený. Lepší příjezd je „oklikou“ přes Velkou Hleďsebi a lázně Kynžvart – sice zajížďka ca 10 km, ale průjezdné kdykoliv. V zimě jen pro zkušené řidiče (sníh a led na silnici, nesolí se!) a určitě ne pro kaskadéry na letních pneumatikách. 

Parkování:

Zdarma před restaurací Tetřev hned na začátku trasy.

  

 

Možnost občerstvení:

Vyhlášené jsou borůvkové koláče v restauraci Tetřev.

V době COVIDu u Tetřeva fungují jako výdejové okénko – podporu určitě uvítají, ale termoska s čajem a svačina („jedlá odměna“) je sázka na jistotu.

 

 

 

Autorka tajenky Lucie Nachtigallová a děti Linda (4 roky), Josef (6 let) a Kryštof (5 let).

 

Jak děti komentovaly výlet? 

„Nejvíc mě bavilo hledat stopy zvířat na trámcích chodníčku.“ - Linda

„Uprostřed rybníka je ostrov, tam si postavím stan a budu v něm bydlet.“ - Pepík

„Strašně moc mi chutná borůvkový koláč a knedlík, napucnul jsem se jako obr.“ - Kryštof

 

 

Tajenka

Toto jsou dnešní hádanky:

Tak, a máte to – tajenka je hotova a kouká z ní na vás jedna známá pohádková postava. Pokud s námi půjdete na nějaký jiný výlet, třeba narazíte i na její dva kamarády. 

Teď nás čeká povídání o Dlouhé stoce, kterou právě teď vidíte, a pak přelezeme přes silnici do druhé části výletu. Na jaře roku 2010 se otevřel nový úsek naučné stezky. Je to pokračování od konce stávající stezky a vede na opačné straně silnice, pod hrází, a končí u parkoviště na Kladské. Nová stezka tu vede kolem Dlouhé stoky a vybudovaná je zde také odbočka k altánu na ostrůvku rybníka. U altánku se také můžete vyfotit – je to dnešní poslední fotící místo.
Půjdete s námi? Tak si připravte nějaké pečivo pro kačeny, čekají na vás na hrázi mezi dvěma jezírky. Ale teď k té slíbené stoce…

Dlouhá stoka je významná technická památka, protínající velkou část Slavkovského lesa. Budovat se začala v roce 1531, dokončena byla o pět let později, v roce 1536. Hlavními důvody pro zhotovení tak rozsáhlého vodního díla (v Evropě 16. století neměl podobný projekt obdoby) byla rozvíjející se důlní činnost, která spotřebovávala stále více vody pro pohon strojů a také dřeva, jehož zásoby kolem dolů byly téměř vyčerpány.
Bylo proto třeba dopravit vodu a dřevo do báňských provozů v okolí Horního Slavkova a Krásna ze vzdálených kynžvartských lesů. Majitel těchto dolů, bohatý feudál na Bečově a Horním Slavkově Jan Pluh z Rabštejna, zadal tento úkol důlnímu měřiči Rössmeislovi, který po měsících měření přišel s hotovými plány na vodní příkop nazvaný Flossgraben (Plavební příkop).Flossgraben znamenal vysoce cílevědomý a promyšlený zásah do přirozeného vodního režimu.
Vzhledem ke konfiguraci terénu šlo především o dobré měřičské vedení prací a udržování minimálního spádu jako záruky, že vody budou úspěšně dovedeny do potřebné nadmořské výšky a tím zajištěn smysl celého počínání. Značný rozsah práce spočíval mimo vlastní vyhloubení a vydláždění koryta rovněž ve vybudování poměrně mohutných nepropustných hrází a násypů na svazích. Celková délka vodního příkopu měřila 24,2 km. To je neuvěřitelná délka!
Už jste přešli hráz? A nakoukli do altánku? Tak teď už to bude lesem jenom chvilička… Flossgraben byl s největší pravděpodobností vytyčen dosti shodně s původní trasou staršího příkopu, který zde byl zřízen už koncem 14. století. Odbočoval z říčky Róty a současně přijímal i přebytek vod odtékajících z výpusti Kynžvartského (dnes Kladského) rybníka.
Takřka po vrstevnici přiváděl vodu až k Teilhäselu (dnes Dílce), kde se rozdvojoval. Stavidlo Dílce pod Krásenskou rozhlednou obsluhoval vrchní dozorce, který zde bydlel ve strážním domku a měl za úkol rozdělovat vodu směrem na Seifertsgrün a Krásno. Rozdělování vody, udržování a užívání stoky bylo dáno provozním řádem, který byl během věků průběžně měněn, podle toho, čí vliv zrovna převládal. První z nich byl vydán již v roce 1535.

Stíháte ještě kromě poslouchání o stoce číst naučné tabule? Jsou to trochu složité texty o geologii, a tak… Dlouhá stoka nás baví víc… Voda z příkopu byla vedena do několika báňských rybníků a posléze k hornickým a úpravárenským provozům. V dobách největšího rozkvětu hornictví napájela 52 rudných mlýnů, jejichž provozovatelé se zavázali Janu Pluhovi splácet pěti procenty vytěženého materiálu obrovské náklady na stavbu, až do jejich úplného splacení.
Šířka vodního příkopu byla průměrně kolem dvou metrů a později byl po stranách, především kvůli dopravě lesního dřeva, obložen kmeny. S plavením dřeva se však začalo až po roce 1547.Tvar koryta byl lichoběžníkový o šířce dna 1,2 až 3 metry.
Víte, jaký tvar má lichoběžník? Zkuste ho prstíkem namalovat ve vzduchu. 

Ne, Adámku, to je kosočtverec– ten nemaluj! 

Průměrná hloubka příkopu dosahovala jeden metr. Úseky procházející Krásnem a Horním Slavkovem byly vyzděny. Tok vody byl poměrně rychlý a výškový rozdíl mezi jejím počátkem (810 m n. m.) a ústím do Slavkovského potoka v Horním Slavkově (587 m n. m.) představoval 223 metrů na celkovou délku 24,2 km. Odborníci ovšem nejvíce obdivují úsek od Kladského rybníka k Dílcům, kde je na 21 km délky výškový rozdíl pouhých 75 metrů, což je 35 cm na 100 metrů!
Podle údajů z roku 1601 bylo na stoce 35 mostů a 13 stavidel. Od svého vzniku do současnosti byla stoka několikrát upravována, tak jak vyžadoval tok dění. Stala se vlastně tepnou kraje, jímž protékala. Někomu přinášela užitek, jiného omezovala. První větší rekonstrukce proběhla v letech 1601–1608. Později, spolu s omezením těžby cínu, upadal i význam stoky.
Nadlouho poslední úpravy, které se daly posoudit jako prospěšné, byly provedeny v roce 1908. Příkop byl rekonstruován a byly postaveny betonové můstky, místo zřícených kamenných.

Období meziválečné, ale hlavně poválečné bylo pro Dlouhou stoku takřka smrtelné. Koryto bylo nejprve zúženo částečným zásypem, a když v oblasti začaly těžit Jáchymovské doly, došlo k narušení a částečnému zničení vodních děl, především některých částí kanálů, odvodňovacích štol a báňských rybníků.
Z důvodu těžby cíno-wolframových rud Rudnými doly Příbram bylo provedeno přeložení dílčího úseku Flossgraben do nové trasy betonového koryta. 

Vzpomenou si rodiče na chemickou značku wolframu a cínu? Tak schválně…

 

Na devastaci díla se podílely také Státní statky, které koryto překládaly k napájení dobytka a na některých místech ho dokonce zaoraly. Další ranou pro toto unikátní dílo bylo období divoké privatizace ze začátku devadesátých let a nekontrolovatelné stavby malých vodních elektráren. V současnosti už se však situace lepší. Díky úsilí místních občanů, rodáků a Nadace Georgia Agricoly, region Slavkovský les, je v dnešní době celá trasa funkční a průtočná a kolem některých částí je obnovena původní technická komunikace, sloužící dříve k údržbě. V září 2003 zapsalo ministerstvo kultury Dlouhou stoku do seznamu kulturních památek.

Tak, a jsme v cíli. Vůbec by nás nenapadlo, že nám vyprávění o stoce vydrží celou druhou část stezky. Ale bylo to tak zábavné! 

Vy si teď můžete vyzkoušet, jestli doskočíte daleko jako myška, kočka nebo veverka, a pak hurá na báječný borůvkový koláč, který pro hospůdku Tetřev peče už dlouhá léta jedna moc hodná stará paní.

My si dáme hned dva. Přejeme vám šťastnou cestu domů a zase někdy nashledanou!

 

Těšíte se na výlet? Tak vytisknout mapu a instrukce a jde se na to! :)

 

Vytisknout mapu a instrukce

Další výlety

  Sledujte naše sociální sítě, kde se vždy dozvíte o novém výletu,

ale kde najdete i další sportovní tipy a inspirace.