Začalo to brněním prstů na nohou a slabší citlivostí. Poté se rychle přidalo znecitlivění levé nohy až po kyčel a pravé až po koleno. Janě brzy lékaři diagnostikovali roztroušenou sklerózu a právě díky rychlé reakci a léčbě dokázala příznaky omezit na minimum.
Jedním z projevů léčby bylo zvýšení hmotnosti, přibližně po roce se tedy Jana dala ve velkém na běhání. A naplno mu propadla. Nejdříve indiánský, poté souvislejší běh spolu s radikální úpravou jídelníčku a váha šla z původních 100 kilogramů rychle dolů. Později si běžecké dávky zvyšovala a přihlásila se na své první závody.
Váha se srovnala na původní hodnotu, ale běžecká vášeň Janu neopustila. I proto, že nemoc téměř nepostupuje. Běh dokáže její tělo vybičovat, když je například kvůli pravidelným injekcím unavená. Jak sama říká, na únavu a bolest těla nejlépe pomáhá poctivý běžecký trénink s nekompromisním trenérem.
O tipy a rady se dělí s čtenáři ve svých zápiscích na blogu Sportisima.
