Pokud jste si prohlédli hrad, musíte se nyní vrátit po stejné cestě. I když je hrad Cornštejn vzdušnou čarou odsud jen kousek, žádná pěšinka k němu bohužel nevede. 

Co tedy můžete teď udělat?

Můžete se vrátit k autu a přejet až pod hrad – trvá to asi 10 minut…nebo se vydat po červené turistické značce do obce Bítov a odtud po zelené – je to tak na hodinu + samozřejmě cesta zpět. Záleží na vás. My šli na podzim – námraza klouzala, tak jsme popojeli, ale testovací tým cestu prošel a říkal, že byla moc hezká. Jen to byl výlet na celý den ☺

Půjdete lesní cestou z hradu Bítov kolem Červené kapličky z kopce a dojdete do druhé zátoky. Pokračujte stále po asfaltové cestě kolem zátoky, dojdete na křižovatku, zde se dáte vlevo a kolem Vojenské zotavovny a Kempu Bítov v první zátoce pokračujete stále po asfaltce až k mostu přes Dyji. Přejdete most a vlevo na kopci již uvidíte hrad Cornštejn. Cestou se můžete občerstvit v restauracích (Lucka ve druhé zátoce, v kempu v první zátoce a v kavárně Vojenské zotavovny).

Koupat se dá v obou zátokách a v bazénech kempu, pokud tedy není přehrada plná sinic. ☹ Ať se rozhodnete tak nebo tak, cestou k hradu vám řekneme dvě pověsti, které se k místu vážou.

O nešťastné rybářce

Mimo dosah historické paměti, v době nikoho a zároveň v době nás všech, nebyla ještě pod hradem vesnice, ale jen zelené jezero a prostá chatrč. V ní žila rybářka se svou dcerou. Láska rybářky patřila jen tomuto děvčátku. Až náhle přerušila rybářčino štěstí smutná náhoda. Dítě vyběhlo radostně na skalnatý sráz nad jezerem, ale uklouzlo a zřítilo se po skále dolů. Voda ho vyplavila na břeh mrtvé. To starou rybářku nesmírně zarmoutilo. Na starou ženu usedlo šílenství a skalami se začal rozléhat její zoufalý křik a smích. Zamilovala si nyní kočky. Krmila je, chránila před vlky i zimou. V noci se ale ozýval údolím strašlivý vřískot. To kočky dováděly v hustém klubku na břehu jezera. Jednou večer plul po vodě člun hradního pána, který si vyjel na projížďku. Jeho dceru zvuky kočičích hádek hrozně vyděsily. Rytíř se nemohl dívat na její pláč a začal kočky zabíjet lukem. Před chatrč ale vyšla šílená rybářka. Skočila ke svým mrtvým miláčkům a pohrozila pánovi nenávistným řevem. Přišel čas, v němž malá dcerka hradního pána osaměla. Její otec se vydal do boje. Důrazně napomínal svou dcerku, aby nechodila k jezeru. Ta ale neposlechla. Rybářka si na ni počkala a shodila ji ze srázu do hlubin. Tak zahynulo nevinné děvče kvůli pomstě. Rytíř se vrátil a začal tušit, co se stalo. Uprostřed bouře nalezl svou dcerku mrtvou. A do blesků a burácení hromu se ozval šílený chechtot rybářky: „Za kočky jsem si vzala dceru!” Bítovský pán se napřímil a proklel nebohou ženu hroznými slovy. V té chvíli zmizela žena, kočky i jezero. Navždy.

To nebylo moc veselé, že? Tak zkusíme tu o pošťákovi.

Na Bítově žijí zvláštní pošťáci. Dříve se pošta na Bítov vozila z Vranova. Pošťák jezdil na koni, dopisy v tašce a balíčky svázané do uzlíku. Jednou na podzim uviděla takového pošťáka stařenka, která pracovala venku na poli, poblíž vranovské cesty. Tomu místu se říká “Na Beránce”. Babička kopala brambory, chystala je totiž pro svého muže, který si pro ně měl večer přijet s trakařem. Bylo už sychravo a na kraj se snášela mlha, když vtom babička uslyšela dusot kopyt. Žena vzhlédla a vidí stát na cestě pošťáka. Bylo ale už pozdě a babičce bylo jasné, že zde přece už dnes jednou poštu roznášel! Zavolá tedy hlasitě na pošťáka: “Kde tě tady čerti berou?” A v té chvíli se stalo něco hrozného: pošťákova hlava se skutálela na zem, jakoby ji někdo uťal mečem. Zároveň také celé zjevení zmizelo.

Chudák babička!

Už jste na Cornštejně? A už jste se u něj vyfotili? ☺ Tak můžeme pokračovat s hádankami i vypravováním.

Tento hrad nad vodní hladinou pochází ze 14. století a byl postaven nedaleko místa původního hradiště. Pokud jste nyní před hradem, najděte cedulku a napište.

Jak se řekne tento hrad německy?