Víte, že v oboře u tzv. Hrubého buku by měl podle pověsti ležet poklad tak velký, že byste za něj koupili půl Moravy? Je ho třeba hledat pomocí virgule. Zaklínací formuli k vyzvednutí tohoto i mnoha dalších pokladů na Hukvaldsku znal starý Holeček z Hukvald.
Podle jeho návodu pátrači u Hrubého buku kdysi hledali. Sotva začali, zjevilo se jim pachole a pravilo: „Kopete, kopete, ale marná vaše práce. Je tu poklad ze zlata, stříbra a drahého kamení, za který by půl Moravy mohl koupiti, ale váš nebude, vám nepatří, nenajdete ho.“ Poklad skutečně nenašli, takže na někoho čeká dodnes. Ale kde? Hrubý buk již nestojí, pokáceli jej v roce 1907. My zjistili, kde Hrubý buk stál, ale neřekneme. Až nám bude nejhůř, vezmeme motyčku a poklad vykopeme. ☺
Poslední zatáčka s pěšinkou, kterou se budeme vracet dolů… A hurá! Jsme na hradě. Než vstoupíme do první z mnoha bran, odpočineme si na lavičce s výhledem.
Ve 20. století byl hrad dávno opuštěný a změněný v ruinu. Uvádí se, že k jeho zničení došlo 5. října roku 1762, kdy tu údajně vypukl zničující požár. Blesk za bouře udeřil do jedné z dřevěných hospodářských budov na hlavním nádvoří. Oheň se rozšířil a hrad zcela zničil. Chátrání pokračovalo i po požáru. Vesničané rozebírali hradby, používali je na stavbu vlastních obydlí. Hrad zcela zpustl. Teprve v 19. století byly provedeny alespoň nejnutnější opravy. V té době se už o Hukvaldech psalo jako o romantické zřícenině a vyhledávaném cíli výletů, což platí v podstatě doposud.
Nedostatek vody byl skutečně po dlouhou dobu největší slabinou hradu Hukvaldy. A nejen v případě požárů. Studna zde byla vyhloubena teprve v roce 1581. Její budování takřka pohltilo výnos hukvaldského panství. Původně byla hluboká asi 150 metrů a voda z ní byla čerpána pomocí ohromného šlapacího kola, které poháněli vězni. V 18. století zařízení shořelo (údajně neopatrností služebnictva). Od té doby byly Hukvaldy opět bez vody. Začal úpadek hradu. Dnes je studna na zadním nádvoří téměř zasypaná, zbylo jen asi 40 metrů. Za studnou bylo původně zbudováno renesanční opevnění, které bylo po roce 1653 zbořeno. Na jeho místě vyrostly dva barokní bastiony. Slouží jako vyhlídky. Na jednom prý rád sedával skladatel Janáček. Říká se, že zde dokonce napsal některá díla. Vyzkoušíme vaši pozornost.
8. Jak se jmenoval Janáček křestním jménem?
