Táborská radnice se řadí k nejvýznamnějším památkám pozdní gotiky v českých městech. S jejím budováním se začalo pravděpodobně v prvních letech 16. století, kdy městská rada nechala strhnout tři domy na západním okraji náměstí. Uvolnil se tak dostatečný prostor pro vybudování monumentální radniční budovy. Velký sál (nazývaný též „palác“) je pokládán za historicky nejcennější veřejný interiér v Táboře. Dvě mužské hlavy na jednom ze svorníků prý zobrazují Jana Žižku a Prokopa Holého, nejslavnější hejtmany táborských polních vojsk. V síni umístěný znak města byl vytvořen na základě městské pečeti udělené Táboru císařem a českým králem Zikmundem Lucemburským v roce 1437. Jde o náročnou keramickou práci, která vyžadovala nevšední řemeslnickou zručnost. Drobné pozlacené sošky na žebrech klenby ukazují, že naši předkové měli smysl pro humor. K postavičce muže s nahou zadnicí, který mám ukazuje výmluvné gesto, se váže bajka o rozhořčeném staviteli síně, který se takto chtěl pomstít táborským radním za jejich lakotu, s jakou odměňovali stavitelovo úsilí. Našli jste? ☺
Zatímco v přízemí budovy se nachází vstup do sítě podzemních chodeb, sály radnice dnes slouží expozicím Husitského muzea. My se ovšem vydáme do podzemí, k čemuž je potřeba zakoupit vstupenku.
Rozsáhlé sklepy z 15. a 16. stol. byly vyhloubeny ve skalním podloží v hloubce až 16 metrů a jsou zajímavou technickou památkou pozdního středověku. Od počátku husitského osídlení vznikaly městské sklepy jako součást hospodářského zázemí středověkých domů. Kromě uchovávání potravin a nápojů sloužily sklepy i jako útočiště před nepřítelem, a zejména před ničivými požáry, jež v minulosti několikrát těžce město poškodily. Rozloha táborských sklepů je obdivuhodná. Některé prameny uvádějí celkovou délku až 14 kilometrů. A to si představte, že byli tehdejší dělníci každý den schopni vykutat jen 5 cm chodby! Mnohde jsou v podzemí až tři patra chodeb. Teplota se zde po celý rok pohybuje kolem 10 °C. V roce 1947 došlo z podnětu architekta Vojtěcha Kraupnera k propojení sklepů několika domů, takže vznikl prohlídkový okruh pro návštěvníky o délce asi 500 metrů. Začíná ve sklepení staré radnice, kde je také umístěno lapidárium, a sleduje linii domů na jižní a východní straně Žižkova náměstí. Končí v podzemí domu č. p. 6 na severní straně náměstí. Zde nalezne návštěvník malou expozici, která dokumentuje práci v podzemí v 15. století.
Některé chodby prý odsud vedou na hrady Choustník a Příběnice. A třeba při prohlídce budete mít štěstí a narazíte na poklady, které jsou podle pověstí v podzemí ukryty od dob třicetileté války. Jeden podle pověsti nalezla vdova bydlící v domku nedaleko Kotnovské brány. Po smrti manžela neměla prostředky na dostavbu domku. Jedné noci se jí zdálo místě, kde je ukrytý poklad. Nemohla dočkat rána a hned za svítání začala na označeném místě kopat. Brzy narazila na vchod do sklepa, o němž ani ona, ani její zemřelý manžel neměli potuchy. Ve sklepě objevila hrnec plný zlaťáků.
Co byste s hrncem plným zlaťáků udělali vy? My bychom je přinesli na policii a za nálezené bychom jeli na cestu kolem světa.
Nyní se můžete rozhodnout, zda s námi nejprve vyrazíte na procházku kolem města, a pak si zajdete na Muzea čokolády, nebo to uděláte naopak. Pro jistotu přidáme informace o muzeu již nyní. Jen pozor – vstupné je dosti vysoké! ☹
Muzeum čokolády a marcipánu v Táboře (ulice Koželužská nedaleko muzea) v prostorách tří historických domů na ploše přes 1000 m2 mapuje historii čokolády, její pěstování, dovoz do Evropy a následné zpracování do formy bonbonů, tabulek, pralinek či figurek. Expozice se věnuje i historii obalů a reklamních plakátů, k vidění jsou také porcelánové či cínové soupravy, ze kterých se čokoláda pila v 19. století, šlechtický salon či model pěstování kakaa v pralese. Druhá část muzea je věnována marcipánu a možnostem jeho zpracování. Uvidíte marcipánový model náměstí a další miniatury táborských dominant, marcipánové modely pohádek, šatičky pro panenky. Hravým dětem je k dispozici dílna, kde si můžou odlít čokoládové figurky či modelovat z marcipánu. A samozřejmě mlsat! ☺
Vyrazíme na slibovanou procházku. Z náměstí projdeme přes Špitálské náměstí až k Domu dětí a mládeže a přes Holečkovy sady, pojmenované podle významného spisovatele a překladatele Josefa Holečka (1853–1929), který v Táboře studoval, kolem hradeb. Odbočíme doleva k dětskému hřišti a sejdeme se u Holečkovy podobizny.
Opevnění města budované od založení husitské pevnosti a zdokonalované dalšími generacemi se právem stalo chloubou Tábora. V době svého vzniku, v 15. století, představovaly táborské hradby značně komplikovaný opevňovací systém, který ve střední a západní Evropě jen stěží nalézal konkurenci. Soustava opevnění využívala účinnou kombinaci parkánové a hlavní hradby. Pokud se nepříteli podařilo překonat první pásmo obrany – nižší parkánovou hradbu – ocitl se v parkánu, tedy 6 až 10 m širokém prostoru mezi parkánovou a hlavní hradbou. Sevřený dvěma zdmi a vystavený střelám obránců jistě ztratil chuť pokračovat v útoku. Na vhodných místech hradbu doplňovaly věže a bašty, odkud obránci z děl i ručních zbraní působili nepříteli značné ztráty. Dodnes stojící Žižkova bašta (zvaná také Velká) kdysi střežila přístup od severu a kontrolovala údolí Tismenického potoka. Později byla přestavěna k obytným účelům. Díky tomu zůstala jedním z nejlépe zachovaných zbytků opevnění.
Kdo viděl v hradbách čarovné modré dveře? A kdo už našel reliéf zpodobující pana Holečka?
3. Opiš první slovo pod tváří.
