Rozhovor s Jirkou Homoláčem o životě a tréninku v Keni

 

Jak se žije v Keni?

 

Jsou tu velké sociální rozdíly. Život tu má mnoho lidí stále hodně těžký. Jinak země je to krásná a Keňané pracují na tom, aby tak zůstala. V loňském roce zakázali používání plastových sáčků, které předtím používali na nákup všeho, a pak všude poletovaly. Je to tu teď čistější.

 

 

V čem je Iten vyjímečný?

 

Myslím, že je to nadmořskou výškou 2400 m.n.m.. Je tu také velká možnost ubytování a přitom Iten není město v pravém slova smyslu. Kamkoliv se rozběhnete, tak za pár stovek metrů běžíte po prašné cestě v přírodě, kde není velký provoz. Existuje více "běžeckých" měst v Keni, ale Iten je zdaleka nejznámější a nejnavštěvovanější.

 

Jaké je tam počasí a okolní příroda?

 

Počasí je tu různé podle ročních období, ale zpravidla teplota 20-25°C. V lednu a únoru zde svítí slunce a cesty jsou vyprahlé a prašné. Letošní březen je hodně deštivý, ale zato se vše mnohem víc zelená než v minulých letech. Co se týče přírody, tak je tu hodně polí, na kterých lidé pěstují plodiny jako kukuřice, brambory, fazole, rajčata. Mezi těmito poli vedou hliněné cesty, po kterých se běhá.

 

Žijí zde lidé více v klidu než u nás?

 

Určitě, lidé zde nikam moc nespěchají, ale přesto jsou velmi pracovití. Například náš soused Merere z obchůdku kousek od našeho domu otvírá obchod okolo 6:00 a ještě, když ve 22:00 přijdeme něco koupit, tak má otevřeno a to je mu přes 60 let. Na místní poměry starý člověk, ale velmi vtipný pán. Ve větších městech jako Nairobi nebo i Eldoret to bude asi jiné, ale i tam potkáváme pohodové lidi.

 

Výrazně jsi zhubl, čím se vyznačuje místní stravování?

 

Místní strava je založená na rostlinném původu. Jí se hlavně ovoce a zelenina. Ale také se rozhodně nešetří cukrem, který Keňané hodně přidávají do čaje s mlékem. Ovšem ve městech je opět situace odlišná a dají se tam sehnat úplně normální věci, jak v Evropě. Když jsme si zajeli do Eldoretu do sauny, tak jsme si pak v supermarketu nakoupili pár potravin, co nám už chybělo (olivový olej, olivy, muffiny, sýr i nějakou tu sladkost :-)).

 

 Měl jsi i zdravotní problémy, co ti bylo a jak ses léčil?

 

Začalo to žaludečními problémy, pak silnými střevními. V nejhorším stadiu jsem i zkolaboval, ale jak jsem se probral, už mi bylo lépe. Mohla za to silná dehydratace a asi otrava z jídla. Letos to byla opravdu síla. Nic horšího jsem nezažil a nikomu bych to nepřál. Dostával jsem se z toho dlouho. I poté, co jsem už zase začal běhat, zažívání nebylo v pohodě. Úplně mě z toho vyléčil až místní čaj.

 

Trénují kenští běžci více než ty nebo jsi běhal podle jejich plánu?

 

Měl jsem svůj plán a jediné, co jsem s Keňany běhal, byly ranní běhy o délce 18 km. Těžko se porovnává kvalita tréninků. Každý má svůj tréninkový rytmus a někdo potřebuje běhat víc a někomu stačí méně.

 

 Několik známých atletů v Keni dlouhodobě žije, jak je místní mezi sebe přijali?

 

Keňané jsou hodně přátelští, tak i cizí běžce mezi sebe přijmou. Mám zde také spoustu keňských kamarádů a dokonce jsem letos uvažoval o koupi domu, abych zde mohl být delší část roku a ve vlastním, ale na to bych potřeboval sehnat nějakého investora. :-D Měl jsem dokonce i nabídku na koupi nemovitosti. Tak třeba příště. 

 

Co děti, stále běhají bosé, nebo už taky mají mobily a nesportují?

 

Děti jsou zde pořád hodně fyzicky aktivní. Většina boty má, ale pořád jsou venku a něco dělají, zejména ti chudší. 

 

Tvůj trénink směřuje k víkendovému MS v půlmaratonu, jak jsi připraven a jaké závody plánuješ dále? 

 

Připraven jsem dobře, teď už to jen prodat na MS v 1/2maratonu. Dalším mým závodem bude Sportisimo 1/2maraton Praha a asi poběžím letos i maraton v Praze.