Rozhovor: Jiří Homoláč a Josef Andrle - 1. část

Na otázky Tomáše Ondráčka odpovídal náš momentálně nejlepší český vytrvalec Jiří Homoláč a

kondiční trenér Josef Andrle.

Česko se stalo běžeckou zemí. Z jakého důvodu je podle Vás běh tak populárním sportem?

 

Jiří: V dnešní době sedavých zaměstnání lidé hledají ventil, jak fyzicky nezakrnět a právě běh jim dává úžasné spojení fyzické námahy a relaxu, ke kterému nepotřebují extrémní množství času, vybavení a sportovišť. Běhat můžete kdykoliv a kdekoliv, v podstatě stačí jen běžecké boty a trošku sportovní oblečení.

 

Josef: Myslím, že důvodů je hned několik: 1. zdánlivá jednoduchost běžeckého pohybu 2. Češi se rádi shromažďují do komunit 3. nenáročnost na čas a prostor 4. touha po štíhlé vysportované postavě (běh je nejdostupnějším pohybem - základním pohybem při touze zhubnout pár kilo)

 

Je běh opravdu vhodný pro všechny? Jak by měl začátečník postupovat s tréninkem, aby si zdravotně neublížil?

 

Jiří: Myslím, že běh je vhodný pro všechny pravidelně sportující lidi. Pokud někdo dlouho nesportovat a chystá se s během začít. Měl by prvně zhodnotit svůj zdravotní stav. Jestli má člověk pochyby, tak bych doporučil prohlídku u sportovního doktora. Každopádně by měl začátečník postupovat v tréninku pozvolna a prvních pár týdnů klidně i střídat běh s chůzí. Osobně bych začal maximálně na 15-20 minutách lehkého běhu a v další dny bych postupně přidával, aby měl pohybový aparát čas na adaptaci.

 

Josef: Určitě bychom nějaká omezení našli. Zejména u nemocí nebo omezení pohybového aparátu, při pokročilých degenerativních stavech kloubů dolních končetin, při prokázaných nemocech kardio soustavy, atd. Jinak bych řekl, že omezení, aby lidí běhali je minimum (spíše si je sami vytváříme). Běh je nejpřirozenější způsob lokomoce od raného dětství. Jen ji někde po cestě k dospělosti zapomeneme provádět stejně jako děti. Začátečníci by si měli alespoň osvojit správnou techniku a hlavně od první chvíle sledovat příjemný pocit z běhu, který není totéž jako totální únava a sebezničení. 

 

Lidé běhají různou technikou, po špičkách, patách, v předklonu, nebo se jejich tělo divně kroutí. Jak by měla vypadat správná běžecká technika?

 

Jiří: Běžecká technika může být velmi rozdílná. Záleží na rychlosti běhu a trénovanosti organismu. Dle mého názoru je správná technika ta, která nezpůsobuje danému člověku žádná zranění a přetížení a dovede závodníka, co nejrychleji do cíle.

 

Josef: Existují určitá pravidla, která souvisí se svalovým řetězením a zapojením jednotlivých částí lidského těla. Dnes můžeme pozorovat celou řadu zaručených rad a doporučení, jak správně běhat. Všeobecně bych doporučil nechat se natočit třeba na mobil, a pokud se sám sobě člověk líbí a běh mu připadá ladný a přirozený  je na dobré cestě. Máme poměrně sofistikovaně zpracovanou celou metodiku, jak naučit lidi za krátkou dobu správně technicky běhat a pochopit zákonitosti této krásné lokomoce. Na našich workshopech už ji pár běžců mohlo poznat a vyzkoušet. Výhodou je, že je to trvalá záležitost, jakmile ji člověk jednou pochopí, už je jen na něm, jak ji natrénuje a změní svůj špatný běh na správný. Správná technika nesouvisí se samotným běžeckým výkonem. Můžeme dnes na každém závodu vidět spoustu dobrých běžců, ale techniku mají horší (přesto dosahují dobré výsledky). Potom můžeme také vidět velké množství běžců, kteří si vyloženě poškozují zdraví, bohužel o tom mnohdy ani neví. 

 

Běžci často bojují se svým dechem, jak dýchat při běhu?

 

Jiří: Pusou a hlubší nádechy “do břicha”.

 

Josef: Rytmus je to kouzelné zaklínadlo, které funguje při dýchání při běhu. Většinou se jedná o klasický dvoukrokový nádech a výdech. Ale znám spoustu dalších možností, jak se dá pracovat při běhu s dechem. Zase záleží na spoustě okolností, jako je např. samotná rychlost běhu, povětrnostní podmínky zdravotní stav běžce. Podobně jako u plavání je to nikoliv nádech, ale nedostatečný výdech, který je limitem běžcova výkonu. Takže zase doporučuji vyzkoušet, nesoustředit se na samotný nádech, ale na výdech, na 2 kroky a zejména intenzivní druhou část výdechu. 

 

Většina sportovní obchodů nabízí běžecké vybavení. Je důležitý správný výběr běžeckých bot?

 

Jiří: Ano, obuv je pro běh velmi zásadní. Boty bych doporučil vybírat podle toho, jestli Vám sedí a cítíte se v nich dobře. Vzhled nechte až na konec. Pokud máte pronaci, tak bych si koupil boty na podporu pronace a k tomu dělal cviky na chodidla.

 

Josef: Určitě, zejména je důležité přizpůsobení tvaru boty samotnému chodidlu. Pohodlí běžeckých bot je mnohem důležitější než jejich další vlastnosti (tlumení, tuhost, sklon). Pořád nebyl vymyšlen dokonalejší model boty, než je samotné lidské chodidlo. Spíše naopak spousta bot brání funkčnosti tohoto dokonalého uskupení kostí svalů a vazů. Dnes už se určitě dají sehnat informace o tom jak botu vyzkoušet, kde ji koupit a co by měla běžcům poskytovat. Bohužel často boty obouváme na nefungující chodidla a očekáváme, že budou pracovat za nás. 

 

Doporučujete běh naboso?

 

Jiří: Běh na boso je super doplněk, zejména na travnatém povrchu. Lidské chodidlo má mnoho nervových zakončení a stimulace těchto bodů zlepšuje zdravotní stav organismu.

 

Josef: Ano, ale zase s mírou a jen na určitých površích. Alespoň v počátku není úplně nejchytřejší běhat hned po asfaltu či dlažbě. Klusání naboso v trávě stoprocentně pomůže k oživení a zfunkčnění degenerujících a po celé dny uvězněných chodidel (v nevhodných botách).

 

Důležité je i posilování a strečink. Kdy a jak by měl běžec posilovat a protahovat?

 

Jiří: Většinou tuto činnost spojuji do jedné a nazývám to cvičením, kdy 20-30 minut kombinuji posilování s vlastní vahou a jako kompenzaci různé protahovací cviky na místa, které cítím zkrácená nebo tužší. Tento trénink je dobré zařazovat pravidelně, alespoň 2-3x týdně s pár hodinovým odstupem po běhu, ale to je také značně individuální a časově někdy nemožné. V tomto případě platí pravidlo, raději trochu než vůbec.

 

Josef: Tato tematika je pro mne až na x tém místě v běžeckém tréninku. Pokud člověk běhá správně ani zdaleka nezkracuje používané svaly a úpony jako při technicky špatném běhu. Samotný běh je natolik pružná - elastická záležitost, že v případě běhu pro zdraví (cca 5 - 8 km denně nebo párkrát do týdne) nedochází ani zdaleka k takovému poškození pohybového aparátu jak si mnohdy lidé představují. Samozřejmě běžci, kteří trénují opravdu velké množství kilometrů v různé zátěži, musí také pracovat (kompenzovat) velké množství svalových kontrakcí, ke kterým při tréninku dochází. Klasické metody strečinku jsou již zastaralé a daleko lepší je pracovat se svalstvem na úrovni fasciálního systému. Tyto techniky se mohou běžci naučit na našich workshopech. Jejich účinnost je několikanásobně větší než u klasických strečinkových metod. 

Pokud jde o posilování to je jiná záležitost. Má to ovšem i malý rozpor. Posilování aktivuje svalový aparát a může způsobit růst svalové hmoty, čili vyšší váhu, kterou potom běžec musí s sebou nosit. Běžecké posilovací cviky mají svoje zásady a určitě se o ně rádi podělíme na setkáních s běžci, kteří o tuto problematiku projeví zájem. Popravdě, většinou je vývoj samotného běžce dlouho pouze o běhání a teprve po několika letech, případně při zranění se začíná zajímat i o tuto problematiku.

Přečíst 2. část