Jiří Homoláč: RunCzech Star vyběhla do Ria přes Iten 

RunCzech Stars jsou borci a borkyně, které zvládnou v daném roce všech sedm závodů RunCzech běžecké ligy. Nebývá ale zvykem, aby se mezi více než stovkou takových běžců objevilo jméno závodníka ze samého čela výsledkové listiny. Pětadvacetiletý „rychlík“ Jiří Homoláč vloni přidal k trojici prvenství a čtveřici druhých míst v českém žebříčku závodů této běžecké ligy právě i dotyčný čestný titul. Byl všude. Jak se říká, nic si za to nekoupíte, ale potěšilo to. 

 

Vloni ses rozhodl běžet všech sedm závodů RunCzech běžecké ligy, což nebývá v kategorii těch nejrychlejších zvykem. Když se ohlédneš, jaká zkušenost to byla? 

Jednoznačně pozitivní. Všechny závody mají úžasnou atmosféru a výbornou organizaci. Velkou výhodou vloni bylo, že třeba pražský maraton a karlovarský půlmaraton od sebe dělily tři týdny, takže se nechalo lépe odpočinout. Navíc závody RunCzech běžecké ligy byly v podstatě jediné závody, které jsem v jarní části sezóny absolvoval. Měl jsem tudíž dostatek času na regeneraci i na trénink. 

 

Dobrá, co ale na tohle tvoje rozhodnutí říkal tvůj trenér? 

Je fakt, že nejdříve se k tomu stavěl skepticky. Zase ale věděl, že celá zimní příprava od listopadu do května byla kvalitní, v průměru jsem běhal okolo 170 kilometrů týdně. Tělo bylo na velkou zátěž připraveno. Ukázalo se to v Olomouci. Přestože šlo o poslední jarní závod, zaběhl jsem tam 1:06,16 hodiny, což byl můj nejlepší půlmaratonský čas za poslední dva roky. 

 

Který závod z celého seriálu považuješ za nejtěžší? 

V Českých Budějovicích panovalo opravdu extrémní vedro. Navzdory pravidelnému občerstvování a polévání se vodou se moje tělo šíleně přehřívalo. Po doběhu jsem vypil asi příliš moc vody najednou a na stupních vítězů se mi udělalo velmi, ale velmi zle. Naštěstí se to po chvíli, kdy se o mě starali organizátoři - za což bych jim chtěl ještě jednou poděkovat – přece jen zlepšilo. Paradoxně asi právě tohle mě nakoplo k lepšímu výkonu v již zmíněné Olomouci. 

 

A nemohlo to být kromě horka třeba i tím, že v té době jsi běhal půlmaraton vlastně ob týden? 

Určitě bych to připsal na vrub tomu počasí. V tréninku před závodem jsem se cítil dobře. 

 

Pro sezónu letošní máš úplně jiné cíle. Které ze závodů sis pro jejich naplnění vybral? 

Chci běžet Sportisimo 1/2maraton Praha, kde chci splnit limit pro tuto trať na atletickém Mistrovství Evropy. Poté bych rád v půlce dubna zaútočil na maratonský limit pro Olympijské hry v Riu. Pokud to na první pokus nevyjde, zkusím to při Volkswagen Maratonu Praha. Podle výsledků těchto závodů se pak rozhodnu, na jaké závody vyrazím dále. 

 

Jak již zaznělo, vyhlásil jsi útok na olympiádu, dokonce jsi kvůli tomu nyní "utekl" do Keni. Potvrzují se tvá očekávání, která jsi pravděpodobně do pobytu v Itenu vložil? 

Myslím, že to bylo nejlepší životní rozhodnutí, jaké jsem mohl udělat. Už jen trénovat na náhorních plošinách ve výšce bezmála dva a půl kilometru nad mořem a potkávat nejlepší běžce světa či s nimi dokonce trénovat, to je velká škola. Mnoho důležitých věcí se od nich dá naučit. Proto věřím, že mi to pomůže zlepšit osobní rekordy. A že i ty limity na „Evropu“ i olympiádu nakonec pokořím.

 

autor: Michal Vítů

zdroj: www.runblue.cz

publikováno: 25. 2. 2016