Běh a partnerství

Běhání mi zabírá spoustu času. Je to sice jen jedna až dvě (výjimečně tři) hodiny denně, ale beru je z času, který bych normálně věnoval rodině. Navečer, když se vrátím z práce a kluci si jdou s Bárou zahrát třeba ping-pong, já jdu běhat. Nebo o víkendu, posekám na chatě trávu a místo abych si šel s rodinou hrát, jdu běhat.

Naštěstí Bára, moje žena, také běhá a tak, když to jde, jde běhat se mnou. Kluci se v takových chvílích musí o sebe postarat sami a musím je pochválit, zvládají to skvěle.

Na závody jezdíme většinou všichni dohromady. Bára buď také běží a nebo mi, jako na maratonu, podává pití a gely. Kluci závody moc rádi neměli. Byla to pro ně nuda, čekat někde, až rodiče doběhnou. Snažili jsme se jim to nějak zpestřit např. návštěvami nějakých místních zajímavostí a restaurací, ale úplně spokojení nebyli. Teď, co běhám v týmu Sportisimo hvězd je to lepší. Kluci se skamarádili s ostatními hvězdami a některé si moc oblíbili. Na závody se těší, že se s nimi setkají a běh samotný přečkají „hraním“ s jejich doprovody. Někde si dokonce i sami zazávodí.

Nakonec to vypadá, že to pro naši rodinu není ani tak moc velká zátěž. Ale já vím, že je, že to pro ně není úplně lehké a že dělají, co mohou, abych si mohl zaběhat, a přitom jsme byli také chvíli spolu.