Tréninkový kemp

Největší akcí v našem hvězdném programu je kromě samotného závodu tréninkový kemp. Naplánován byl na víkend 4. – 6. března, což byl pro mě malér, v daném termínu nám začínaly jarní prázdniny a ubytování již bylo zaplaceno. Lenka zkoušela datem pohnout, ale najít termín tak, aby vyhovoval všem 14ti hvězdám i ostatním lidem z týmu, je v podstatě nemožné. Ostatní už s prvním březnovým víkendem počítali, a tak, chtěl-li jsem se zúčastnit, musel jsem se pokusit posunout dovolenou, což se nakonec povedlo. Nemohl jsem sice zůstat až do nedělního oběda, kdy kemp končil, nedělní rozcvičku a snídani s ostatními jsem přeci však naštěstí stihl. 

V pátek, v den odjezdu, zafungoval zákon schválnosti. Z práce jsem nemohl odejít dřív, a tak mi přišlo vhod, že Gábina, zástupce Sportisima v týmu a ta, která nás v pozici všemohoucího boha osobně vybrala ze všech zájemců a změnila naše životy, odjížděla až v podvečer a mohl jsem se s ní svézt. V autě s námi jela ještě Kačka a za ten čas, co cesta trvala, jsme se nejen představili, ale odvyprávěli spoustu věcí. Do Nymburka jsme tak přijížděli jako „staří dobří kamarádi“, připraveni naskočit s ostatními do velkého kolotoče tréninkového kempu. 

Nymburský sportovní areál je mezi sportovci a nejen atlety dobře znám. Nevyužívají ho nadarmo i naši přední sportovci včetně reprezentace. Vysoká vlhkost vzduchu, rovina kolem řeky a okolní lesy jsou pro trénink ideální. 

Čekáme na klíče od pokoje a z večerního proběhnutí, které jsme my nestihli a budeme ho muset dohnat, přibíhají první hvězdy: Kája a Verča. Prohodíme pár slov a zase si hned rozumíme. Jako bychom se už dávno znali. Vlastně nic divného, máme už víc než měsíc podobnou náplň „volného času“ a stejný cíl. Naše běhání nás spojilo dřív, než jsme se tu sešli. Trenéra Tomáše potkáváme v hloučku ostatních, až když vybíháme dohnat náš rest. Tak jen rychlé pozdravení i s ostatními a pokyny kolik a v jakém tempu máme uběhnout, abychom stihli úvodní brífink. Tam se už potkáváme se všemi, co už dorazili: kromě Ludmily, která přijede až zítra, všechny hvězdy, trenér Tomáš, duše týmu Lenka, Gabča za Sportisimo a Katka z adidasu. Všichni jsme se vzájemně představili a Sportisimo s adidasem nám rozdali přichystané dárky: Oblečení na běhání od hlavy až k patě, včetně běžeckých bot. Od prvního setkání v autě, na recepci, na brífinku, u večeře, na posezení po večeři, bylo jasně cítit, že jsme tým, že jsme o sobě věděli, přemýšleli, že nás projekt Sportisimo hvězdy spojil obrovskou energií, kterou jsme do toho společně vložili. A tak když se učebna zavřela, ještě jsme šli do restaurace a dali si spolu pivo. To byl ale průšvih. Tomáš nám vynadal jako školákům a tím hned z kraje jasně řekl, že na prvním místě je trénink!!! Remcali jsme, ale věděli, že má pravdu. Byla to první a poslední kapka alkoholu ten víkend. Možná to od něj bylo trochu tvrdé, ale „přehodil“ nás tím na vyšší úroveň vnímání toho, co můžeme pro co nejlepší výkon v závodě udělat i toho, co si můžeme z tohoto kempu odvézt. Že to nejsou jen naběhané kilometry a společně strávené chvíle v týmu, ale i přičichnutí k profesionálnímu přístupu zaměřenému na každý detail přípravy. 

Sobota začala v sedm ráno rozcvičkou – proběhnutí po okolí a protažení. Společná snídaně, diagnostika došlapu. Začal první trénink. Abeceda, rovinky, dynamické protažení a jdeme na fartlek do Poděbrad a zpět. Opravdu jsme si mákli. I hodinky z toho byly rozhozený a hlásily 3 dny regenerace. Běžet sám, asi bych to tempo nevydržel, nebo bych doběhl úplně vyřízený, ale ve skupince, kterou tahal Štěpán a Tomáš opravoval chyby a přidával rady a postřehy, to docela příjemně uteklo. Po obědě a odpočinku vyplněném přednáškou o výživě jsme si v konverzačním tempu odběhli 10 km a čekal nás zasloužený relax v bazénu a sauně. Večer jsme tradičně zakončili povídáním v restauraci u minerálky, rebelové u nealko piva. 

Na neděli byl naplánovaný závod na 5 a 10 km podle výkonosti. Bylo mi líto, že se ho nezúčastním, protože hned po snídani musím odjet, ale dohodl jsem se s Tomášem, že si to zaběhnu místo rozcvičky. Přivstal jsem si o 20 minut dřív a v drobném ranním mrholení jsem vyrazil směrem na Poděbrady. Zadání bylo nepřepálit začátek a jít druhou půlku rychleji. Po dvou km jsem měl pocit, že to těžko dodržím, rozespalý neběhám nejlíp, ale zkusil jsem tempo udržet. Na pátém kilometru jsem měl otočit a běžet zpět, ale ten pořád nepřicházel. Už jsem si říkal, že se na to vybodnu a nechám si to napsat jako 5km, ale v tom píply hodinky a obrátkou jsem se asi konečně probudil. Nebýt nepříjemného protivětru na celém 8. kilometru, měl bych druhou půlku lepší, ale takhle jsem ztratil 7 vteřin. Čas 39:11 možná nevypadá tak slavně, ale po náročné sobotě a v sedm ráno jsem byl spokojený

Pak už přišla snídaně a pro mě loučení. Jsme fajn parta a moc se těším, až se s nimi zase potkám. Zatím máme společnou facebookovou skupinu, kde sdílíme zážitky, podporujeme se, jsme spolu. Byl to víkend nabytý informacemi, dřinou, emocemi, zážitky. Když jsem seděl ve vlaku a jel z Nymburka do Prahy, docházelo mi, kolik jsme toho za ten víkend vstřebali, a že nám spousta z toho dojde později, až bude ten správný čas. Jak jsem si užil tréninkový kemp? Moc.